Prostá otázka: co se stalo?
Určitě jsem toho od sebe čekal víc. Ale měl jsem od čtvrtka žaludeční problémy. Potkalo mě to samé jako ve středu Philippa Gilberta při závodě Dwars door Vlaanderen. V předchozím týdnu jsme na E3 Harelbeke a Gent-Wevelgem bydleli s Philem na pokoji, tak je možné, že jsme tehdy něco chytli spolu. Jen s tím rozdílem, že u mě se to pak projevilo o den později.
To už tady jednou bylo, při předloňské Tour. Tam jste také bydlel na pokoji s Gilbertem a chytl od něj střevní virózu. On tehdy musel vzdát, vy jste se během volného dne dal jakž takž dohromady.
Jo, přesně tak to tehdy bylo.
Přišli jste na možnou příčinu současných potíží? Mohly být z jídla?
Nevíme. Těžko říct. V tomhle období se dostáváme do kontaktu se spoustou lidí. Tělo je úplně na limitu a pak stačí malinko a onemocníte.
Na startu Flander jste tedy tušil, že nejspíš nebudete v ideální fyzické kondici?
V sobotu už jsem se cítil docela normálně a v neděli ráno mi bylo dobře, tak jsem doufal, že i na trati to bude dobré. Ale samozřejmě, Flandry jsou závod, který má i s neutrálním startem dohromady 280 kilometrů a jede se pořád ve stresu. Na takový závod musíte být zdravý na 101 procent a ne na 98 procent, protože v tom případě nemáte šanci ho přežít.
Kdy jste tedy na trati zjistil, že jste se ještě plně nezotavil?
Ty pocity se neustále střídaly. Chvíli se mi jelo dobře a chvíli zase špatně. Na Koppenbergu (46 km před cílem) jsem si říkal, že je to super, že nohy jsou dobré. Ale na dalším kopci Taaienbergu jsem se opět trápil. Na Kruisbergu, kde jsem jel za Valverdem, jsem si zase pomyslel: Je to dobré. Jenže hned na dalším kopci, který vlastně ani není klasifikovaným kopcem, jsem odpadl z vedoucí skupiny. Jako bych se najednou vypnul.
Kolem FlanderPřekvapivým vítězem Alberto Bettiol - zpravodajství |
I proto jste předtím některé hellingeny nejezdil v popředí, jak bývá vaším zvykem, ale v hloubi pole?
Pravdou je, že některé kopce, kde jsem neočekával, že se něco stane, jsem zariskoval a jel je vzadu, protože jsem si říkal, že na nich zkusím našetřit co nejvíc sil. Od druhého Kwaremontu jsem se pak zase snažil jezdit vepředu.
Osudové pro vás bylo, když jste na Kruisbergu a za ním dvakrát sjížděl nastupujícího van der Poela a dostal se tím příliš hluboko do červených čísel? Vzápětí, když se pole dělilo, jste neměl z čeho brát?
Když jsem chytal ty nástupy, ještě jsem si říkal, že mi nohy fungují. Tady ta pasáž bývá zlomová a často tam odjíždí únik. Viděl jsem, jaké tempo nasadil náš Bob Jungels na Kruisberg, a napadlo mě, že by skutečně mohlo jít o to správné místo, kde bych se mohl pokusit o únik. Navíc jsme v tu dobu 20 vteřin před námi ještě měli vepředu Kaspera Asgreena. Byla by to pro mě ideální situace nastoupit, odjet ostatním a dojet ke Kasperovi, který by mi v závěru mohl pomoci. Ale bohužel, neodehrálo se to tak, jak mělo, a ostatní mi naopak ujeli.
V porovnání s papírovými předpoklady šlo o jakési Flandry naruby. Vyhrál je Alberto Bettiol, kterého mezi favority neřadili, a z vašeho týmu dopadl nejlépe na 2. místě právě pomocník Kasper Asgreen.
Tentokrát sázkové kanceláře docela vydělaly, protože první trojku Bettiol, Asgreen, Kristoff by nejspíš nikdo správně netipnul.
KDO BY TO ČEKAL? Stupně vítězů závodu Okolo Flander. Zleva: druhý Dán Kasper Asgreen z Quickstepu, první Ital Alberto Bettiol z Education First a třetí Nor Alexander Kristoff z týmu Emirates.
Hodně vás překvapil Kasper Asgreen?
Už loni jel výborně na mistrovství světa v silničním závodě a byl tam také nejlepším členem našeho týmu v týmové časovce. Má obrovský motor, je to tahoun a tyhle závody mu překvapivě sedí. Myslel jsem si, že na stojkách bude odpadat, a Kasper i na nich zůstával vepředu. Přitom s Iljem Keissem a Timem Declercquem kontroloval už prvních 50 kilometrů a potom pro nás ostatní pracoval před důležitými kopci, kdy jezdil na špici. Takže z jeho pohledu neuvěřitelný výkon.
RETRO: Nech to pivo a jeď. Jak se rodila legenda Kolem Flander |
Jaká je nyní nálada v týmu? Druhé místo na Monumentu je krásné, ale přece jen, jste Quick-Step, který chce na kostkových klasikách vždy vítězit.
Když jsem po závodě odjížděl z hotelu, říkal mi Patrick Lefevere: ‚Hlavně se dej dohromady na příští týden na Roubaix. Dneska nikdo neumřel, tak jedeme dál.‘ Někdy to Patrick bere i takhle. Odvedli jsme dobrý závod, jeli jsme dlouho tak, jak jsme chtěli jet. Bohužel, Philippe (Gilbert) nebyl v pohodě, což nám určitě chybělo, a ani já nebyl v pohodě. Kdybychom zůstali s Bobem Jungelsem v plné síle na finále vepředu ve dvou, možná by se nám povedlo tu skupinu ještě trochu rozdělit a možná by se pak podařilo i dojet Bettiola. Ovšem to už jsou jen hodně velká kdyby.
+ + ◽️◽️ https://t.co/8IzvLs3oMa
Teď je klíčové, abyste žaludeční potíže nechal rychle za sebou a byl stoprocentně v pořádku v neděli na Paříž-Roubaix. Máte od lékařů nějaká doporučení jak na to?
Ani ne. V pondělí bude oraz, v úterý se pojedu lehce projet. Teď už to není o žádném velkém celotýdenním tréninku. Pokusím se dát dohromady a přijet odpočatý na Roubaix. Do rizika, že bych mezitím ještě ve středu startoval na Scheldeprijs (závod Europe Tour, který Štybar loni jel), určitě nepůjdu, i když jsem o tom původně i uvažoval.
