Osmá Vítková: Biatlonové kdyby bolí vždycky
Oproti sprintu posun o jedno místo dolů. Jak tedy své osmé místo hodnotíte?
Určitě mě to mrzí. Chtělo to pohlídat si první stojku, na které se hodně chybovalo. Ale já se těch chyb bohužel taky nedokázala vyvarovat.
Vítr se dnes neustále měnil. Nebylo jednoduché na něj reagovat?
S větrem to dnes bylo trošku náročnější, foukalo víc než obvykle. Na první ležku jsem málo zareagovala a málo cvakla doleva. Pak mi ukazovali na trati, jak byla celá ta položka vlevo. Před druhou jsem už reagovala víc a popadalo to při ní všechno. Jenže na první stojce zase trochu foukalo, rány jsem si nepohlídala a zůstala mi tam dvě trestná kola.
Přesto jste stejně jako ve sprintu v první desítce. To vás netěší?
Jasně, pořád to beru i tak, že skončit do deseti na mistrovství světa je super. Ale na druhou stranu trochu zklamání tam je, dnes byla šance skončit hodně vepředu, kdybych se ještě víc trefovala.
Moc vás teď bolí takové to klasické biatlonové kdyby?
Klasické biatlonové kdyby bolí vždycky.
Čekají vás dva dny volna. Jak je strávíte?
Doufám, že jsem si teď i trochu zvedla sebevědomí. I běžecky to bylo dnes lepší než včera. Trošku si odpočinu a do vytrvalostního závodu půjdu s klidnou hlavou.
Jedenáctá Soukalová: Vyhrála jsem souboj sama se sebou
V CÍLI. Gabriela Soukalová poprvé v sezoně mimo elitní Top 10, jedenáctá
Stíhací závod a 11. místo. Co pro vás znamená, Gabrielo?
Když to vezmeme v globálu, zase tak špatné není. Ale to víte, zamrzí. Jde o můj absolutně nejhorší výsledek v letošní sezoně, takže mě mrzí, že jsem si ho vybrala zrovna na mistrovství světa. Mohlo to ještě pár dní počkat do Chanty Mansijsku. Co se dá dělat, udělala jsem si ze stíhačky potom běžecký závod, bojovala jsem až do cíle a vyhrála aspoň souboj sama se sebou.
Jak jste reagovala na dvě trestná kola hned na úvodní ležce?
Věděla jsem, že po té dvojce už nebudu moci bojovat o první pětku. Bylo mi jasné, že jsem si to odstřelila. Už v průběhu nástřelu jsem měla problémy, nemohla jsem se srovnat - a bohužel zatížení z trati pak tyhle problémy znásobilo. Snažila jsem se zareagovat na vítr, ale asi nedostatečně.
Nástřel jste předtím opouštěla pouhých patnáct vteřin před koncem limitu, jako úplně poslední.
Prostě holt někdy člověk nemá svůj den. Nevíte, jak se tam srovnat, nevíte, co tam děláte špatně. Ačkoliv jsem se potom každou ránu snažila vyprecizovat, tak někdy je ta píle a trpělivost ke spoušti i na škodě. Což byl asi můj případ.
Pozitivem naopak je, že jste znovu běžela výborně.
Snažila jsem se bojovat, protože mi nic jiného nezbývalo. Tonoucí se stébla chytá, tak jsem se snažila chytit každé stéblo na trati. Ale některé závodnice mě vážně vytáčely, jak mi nechtěly uhybat, když jsem je předjížděla. Nějaké fair play by se aspoň mohlo zachovávat. My jindy uhybáme na každý jejich povel, jenže z jejich strany to zjevně neplatí.
Vítáte nyní dva volné dny?
Já bych nejradši hned zase jela. Mě to baví - i navzdory tomu, že se mi dneska závod nepovedl podle představ, tak to byl závod a v něm máte porovnání s ostatními, a to je pro mě obrovská motivace. Když se běžecky netrápím, klidně bych závodila skoro pořád. A já se teď netrápím.
Jedenácté místo se vám na konci sezony může ve Světovém poháru jako nejhorší výsledek škrtat.
To je pravda. Trochu mě pak přestalo svědomí z dnešního výsledku hryzat, když mi připomněli, že se dva výsledky nepočítají. Ostatní musí, já můžu.
