Pokaždé v Top Ten, s takovou bilancí jste byla nyní v Ruhpoldingu spokojená?
Určitě. I s tím, že stabilně jezdím rychlé časy. Jen mi už tolikrát chyběla jediná rána k pódiu.
Přitom v neděli jste ve třetím kole hromadného závodu dokonce vodila vedoucí skupinu.
Což je vždycky příjemné, když se takhle držíte vepředu a vidíte, že s těmi ostatními můžete jet. Jen bohužel nevím, co se pak stalo při třetí položce.
Veronika Vítková vede v závodu s hromadným startem v Ruhpoldingu, Gabriela Soukalová jede se žlutým číslem třetí.
Třikrát jste při ní vystřelila mimo terč. Přišli jste na příčinu?
Nepřišli. Já si z té položky nic moc nepamatuju.
Kam ty rány létaly? Příliš nahoru, nebo dolů?
To se nedá říct. Byly úplně všude možně.
Nemohlo být příčinou, že jste v předchozím kole na špici přepálila tempo?
Určitě ne. Naopak jsem si ho hlídala. Věděla jsem, kolik je toho ještě přede mnou, a držela jsem tempo podle sebe. Běžecky se mi jelo vážně moc pěkně.
Co jste si po těch třech minelách řekla?
Ani to si nepamatuju. Akorát si vzpomínám, že jsem se při odjezdu ze střelnice ještě ohlídla, jestli je vážně pravda, že mi tam ty tři rány zůstaly.
Nechtěla jste tomu uvěřit?
No úplně ne.
Pak jste se ale vyhecovala a vybojovala zpět umístění v Top 10.
Viděla jsem, že i ostatní chybovaly a že jsou po čtvrté položce přede mnou holky, které bych ještě mohla předjet.
V čemž vás podpořily i skvěle připravené lyže, že?
Jo, ty jsme tady měli na všechny závody opravdu výborné.
Po Vánocích nyní takřka všichni čeští biatlonisté jezdí velmi dobře. Prospěla vám tedy pauza?
Určitě. Při první části soustředění na Pokljuce jsem měla i trochu jiný režim. Přišlo mi totiž, že jsem si předtím doma vůbec neodpočala, že všechno bylo hrozně hektické, Sportovec roku i Vánoce. Proto jsem začala normálně trénovat zase až po Novém roce.
V tom se shodnete s Gabrielou Soukalovou nebo Michalem Šlesingerem. Na pár dní jste neplánovaně vysadili a všem to zjevně šlo k duhu.
Cítila jsem, že takové volno opravdu potřebuju, protože jsem si pořád dost neodpočala. Navíc jsem měla také lehkou rýmu.
Veronika Vítková (s číslem 9) na trati stíhacího závodu v Ruhpoldingu
V Ruhpoldingu nyní zůstáváte na další pohárové kolo. Jste ráda, že dva týdny nemusíte balit nebo vybalovat a nikam necestujete?
Je to rozhodně výhoda. Nemuseli jsme pondělek trávit přejížděním a mohli si tu odpočinout. Chvíli jsem byla i na rotopedu. Jen venku nebylo zrovna pěkně, pořádně tu lilo.
Ale na mokrý, těžký sníh čeští servismani vždy uměli namazat.
No jo, ale ono má v dalších dnech pro změnu začít chumelit, takže ten podklad tady bude kdovíjaký.
Profil místních tratí máte v oblibě?
Vyhovují mi - a s tím souvisejí i výsledky. Pro mě platí: čím větší kopec, tím líp. Nemám ráda ty tahavé roviny.
Ve čtvrtek vás čeká nejprve vytrvalostní závod. V něm jste už v minulosti stála na pohárových stupních.
Ale víc mi sedí kontaktní a kratší závody. Díky tomu, že jsem se běžecky někam posunula, se mi v nich i ztráta z trestného kola snáz dojíždí. Trestná minuta ve vytrvalostním závodě se naopak dojíždí těžko. Takže se spíš těším na hromaďák a štafetu.
A vaše cíle pro druhý týden v Ruhpoldingu?
Co nejlepší výsledky. Když se trefím, tak bych třeba i na tom podiu být mohla. Ale konkrétní cíle si nikdy nedávám.
