V sobotu při sprintu vám to pro změnu běželo.
To jo. V neděli byl ten můj pomalejší běh možná způsoben i tím, že jsem asi neměla úplně stoprocentní lyže. Což mě v prvním kole možná trochu srazilo. Po startu jsem předjela asi tři holky, jenže ony mě hned z kopce zase předjely zpátky - a to takovým způsobem, až jsem si říkala: „To snad ani není možné.“ Ale nechci se na něco takového vymlouvat.
Jak říká Gábina Soukalová: Každá první desítka se počítá. Vy máte z Östersundu dvě.
Jo jo, mám. Takže dobrý. Já jsem hlavně ráda, že jsem se trefila.
Devatenáct terčů z dvaceti je dobrá bilance. Jaká byla ta jediná rána mimo?
Zase mi letěla doprava, už tradičně. Prý to byl kalibr, taková ta rána, která někdy spadne a jindy ne. Dvacet terčů z dvaceti by byla ještě lepší bilance, ale to si nechám na jindy.
Nějaký čas jste jela po trati stíhacího závodu sama, bez kontaktu se soupeřkami. Je taková situace i ve vašem případě horší na psychiku?
Já měla pořád na dohled skupinku před sebou, až v posledním kole ne. Je pravda, že jsem se neměla za kým vyvézt a musela spíš dotahovat. Celkově jsem ale s Östersundem spokojená. Začali jsme na stupních ve štafetě, potom jsem byla v desítce, pak těsně za ní a teď zase v desítce. To je povedený začátek.
Běžecky vás nejvíc potěšil čtvrtý čas ve sprintu?
Určitě. Myslím, že běžecky to je super. Jsem ráda, že můj běh zůstal, kde byl loni. Jen střelecky se musím chytit.
Už se těšíte ze Skandinávie? Byla jste tu i se soustředěním skoro čtyři týdny.
To je dlouho, co? Těším se, až budeme zase někde, kde bude trošku víc světla.
Ale méně sněhu....
Jo, slyšeli jsme, že v Hochfilzenu prý rozvážejí po tratích umělý sníh. A co jsme koukali na předpověď, tak tam není zrovna nejlepší. Ale jestli jedu po umělém, nebo přírodním sněhu, je mi asi jedno.
Takže nyní si dopřejete den bez lyžování při přesunu na jih?
Ne, zůstáváme ještě další den v Östersundu - jen my sportovci. Nechali jsme si tady jeden vak s lyžema, tak se v pondělí půjdeme lehce vyjet. Až v úterý po obědě se přesouváme do Rakouska.
