Váš letos nejsmutnější závod?
Dá se říct, že jo. A hlavně se mi opět nepovedla ležka.
Bolí tím víc, že jediná nevydařená štafeta sezony přišla právě na mistrovství světa, kde jste byly pasovány do role favoritek?
Bolí. Ono by to bolelo, i kdyby se to nestalo na mistrovství světa, ale v jakémkoliv závodě. Protože dát si tři kola ve štafetách, když jsou ideální podmínky, to je strašně moc.
Trenér Vítek říkal, že celá vaše položka vleže byla posunutá na druhou hodinu. Čím to mohlo být?
Nevím. Já ani nevím, kde ty rány byly, takže ani nevím, proč to bylo na druhou hodinu.
Už jste někdy běžela dvě trestná kola ve štafetách?
To jo, já jsem už dala i za tři.
Přebírala jste štafetu osmá, se ztrátou půldruhé minuty. Jak se vám v takové pozici závodilo?
Už jsem to dostala s velkou ztrátou. První kolo jsem se snažila jet naplno a asi to byla chyba. Možná jsem tempo trochu přepálila, což pak odnesla střelba.
Byla však jiná možnost, než do toho dát vše a riskovat?
Určitě jiná šance nebyla, ale ty dvě kola tam neměla zůstat.
Potom jste vyčistila položku vestoje.
Přeci jen to je moje stabilnější položka. A při ní už tak nějak ani o nic nešlo. Přede mnou byla jen osmá Američanka a jinak tam byla díra, takže se dalo posunout jen o jedno místo. Což se povedlo, tak alespoň něco.
Mistrovství ještě nekončí. Zklamání ze štafety se může v neděli přeměnit v radost při hromadném závodě, ne?
To určitě může, ale akorát by to chtělo konečně se trefit. Pokusíme se zvednout a povzbudit mysl, i když to bude těžké.
Malý křišťálový globus za štafetu už vám každopádně nikdo nevezme.
To je určitě pozitivum, za tu celosezonní snahu. Celou sezonu se nám ve štafetě dařilo. Bohužel, to mistrovství světa nám nevyšlo.
