Statistice běžeckých časů dominovala od prvního kola, už na něm ujížděla o dvě vteřiny Eckhoffové, o pět Mäkäräinenové a dokonce o třináct Domračevové.
„Už tam jsem byla nejrychlejší? Přitom to letos radši rozjíždím pomaleji, abych pak v posledním kole měla dost sil,“ vykládala.
„Ale běželo se mi dobře. A protože jsem startovala hodně vpředu (s číslem 7), nechtěla jsem soupeřkám nechat laťku zbytečně nízko. Ať také zaberou, ne?“ zasmála se.
Pořadí běžkyň dne poté vévodila i na samém konci závodu, o tři vteřiny před Mäkäräinenovou.
„Zato ta střelba za tím pokulhává. Za tu jsem na sebe naštvaná,“ nezastírala. „Možná na ni až příliš tlačila,“ přemýšlel trenér Zdeněk Vítek.
„Ne, nemyslím, že jsem něco uspěchala,“ namítala.
Ani se nedomnívá, že by najížděla na střelnici příliš rychle a před střelbou se patřičně nezklidnila. „Zvolnila jsem před střelnicí dost,“ ujišťuje. „Také jsem zaslechla, že jsem si vybrala příliš zadní stavy. Ale mě se na nich předtím střílelo dobře, vyhovovalo mi to tam.“
Kam letěly její rány, které nezasáhly terč, si po závodě už nepamatovala. „Prostě mi tam nepadaly. Nevybavuju si to. Jen vím, že byly daleko od černého.“
Navzdory jedné chybě vleže a dvěma vestoje se však i ve čtvrtém individuálním klání v řadě dokázala protlačit do první desítky a 8. místem uhájila celkově páté místo ve Světovém poháru.
„Tak tomu bych nikdy nevěřila, že se třemi chybami mohu skončit do desítky. Tím víc mě mrzí, že ty terče nepadaly,“ ulevila si. „V tréninku mi střelba jde, jen to musím prodat také v závodě.“
V neděli vyběhne do závodu s hromadným startem s novou motivací.
