Je to definitivní konec?
Definitivní. Už je ze mně důchodce.
Nikdo vás nezviklá?
Ne, to by bylo velmi naivní, abych si myslel, že zvládnu třeba ještě jednu další sezonu.
Ani 0,01 procenta té možnosti nedáte? Hokejový brankář Dominik Hašek se vracel čtyřikrát.
To já nevím proč, třeba potřeboval peníze. Já nic takového rozhodně neplánuju. Přece jen se všemi těmi kostýmy, choreografiemi a nápady do každé sezony investujete velké úsilí i finance. A já si nemyslím, že by bylo ode mě zodpovědné, kdybych se do té další pouštěl.
Chtěl jste odejít už po hrách v Soči. Ale minimálně kvůli těm euforickým pocitům po krátkém programu v Saitamě nejspíš nelitujete, že jste si kariéru prodloužil, že?
Stoprocentně. Nelituji ani v nejmenším. Jistě, ta dnešní volná jízda je mé osobní zklamání. Mrzí mě chyby, co jsem v ní udělal. Jsem v Japonsku známý jako skokan čtverných skoků a dneska jich tam moc nebylo. Ale ten zážitek z krátkého programu se snad ani nedá popsat a nedá se ani ničím zaplatit. Jsem moc rád, že jsem byl v Japonsku.
Tomáš Verner
|
Právě po krátkém programu jste říkal, jak jste byl krásně uvolněný. Nebyl jste uvolněný až moc?
Možná že byl. Já si ale opravdu nechtěl připouštět, že jedu naposledy, nebo že ve hře jsou možná i medailová umístění. Říkal jsem si: Ber tu jízdu jako trénink.
Při rozjížďce jste skočil krásného čtverného toeloopa - a stále jste se usmíval.
Tam jsem žádný stres nepociťoval.
Ani kvůli tomu, že nastupujete hned první po rozjížďce? Tu pozici jste neměl nikdy rád.
To je pravda. Nikdy!
Teď už to problém nebyl?
Aspoň jsem si nemusel sundavat brusle. Já si to přebral tak, že když se k losu budu stavit negativně, stejně mi to nepomůže. Tak jsem si naopak připomínal, že na tréninku mi taky trenér rovnou pustí hudbu a nemám po rozježdění žádnou pauzu. Říkal jsem si: Vezmu to jako tréninkovou záležitost a všechny nervy hodím stranou. Ale asi jsem je všechny stranou neposlal.
Znovu jste před jízdou dlouze stál u mantinelu s koučem Huthem. Co vám říkal?
Že za ty roky, co jsem se nadřel, si zasloužím být tady mezi těmi šesti nejlepšími. Že mezi ně patřím, tak ať jedu a ukážu všem, že tam nejsem náhodou. Já myslím, že náhodou jsem tam nebyl. Akorát ten výkon pak nepřišel. Ale být ještě jednou v nejsilnější rozjížďce na mistrovství světa, před vyprodanou halou v Japonsku, bylo i tak úžasné. Nepřipadalo mi, že jsem nervózní. Cítil jsem se dobře a nic nenaznačovalo tomu, že by měla přijít nějaká katastrofa. Ale kdo ví, byl to poslední závod, emoce nějakou roli možná sehrály.
Tréninky vám předtím vycházely?
To ano. Moc chyb jsem v nich neudělal, ani před odletem na šampionát, ani přímo v Saitamě.
Volnou jízdu jste začal čtverným toeloopem, který byl sice s dotekem ruky, ale to stále nebylo špatné.
Z nepochopitelných důvodů jsem na toho prvního čtveráka změnil nájezd. Jen o malinko, ale přece. Hned jsem si to uvědomil, ale už bylo pozdě. Ne že by to znamenalo, že ho neskočím, já jsem schopný skočit čtveráka z jakéhokoliv nájezdu, ale bylo to něco, co se mi nikdy nestalo - až teď.
Už ten první čtverný skok mohl naznačit, že při jízdě nebudete úplně ve své kůži?
Ne ne, to jsem ještě byl v klidu a říkal si: Dobře, druhého čtveráka uděláš v kombinaci a jede se dál, žádný problém. Jenže u druhého čtveráku už nastal problém, byl jen dvojitý. A jednoduchým axelem se to najednou začalo bortit. Pak už jsem do jízdy nevstoupil zpět. Spousta chyb se udála. Nečekal jsem na odskok, chvátal, spěchal. Na jednu stranu jsem byl klidný a na druhou jak utržený od řetězu.
Psychika byla opět větším problémem než fyzička?
Mé nohy sice nebyly úplně nejlehčí, ale fyzicky na tom dnes spousta kluků byla hůř. Já tam naopak aspoň jako poslední skok dokázal zařadit trojitého axela...
...který v této části jízdy původně vůbec neměl být.
Ale já si ho takhle zkoušel při tréninku v Oberstdorfu. Na konci jízdy jsem si tam vždycky skočil jen tak trojitého axela, abych si posílil kondičku a utvrdil sám sebe, že ho mohu zkusit kdykoliv a kdekoliv. Jen mě mrzí, že jsem i ty ostatní skoky neudělal jako v tréninku.
ABSOLUTNÍ SPOKOJENOST. Tomáš Verner po krátkém programu na mistrovství světa v Japonsku.
Na co jste myslel, když dozněla hudba?
Měl jsem v hlavě pocit, kterému se vždycky chci vyhnout: Pojďme pustit hudbu ještě jednou a já to zajedu líp. Což je ten nejhorší možný pocit. Viděl jsem, že diváci zase jásají. Myslím ale, že mi aplaudovali za kariéru a ne za předvedený výkon. A já se s nima chtěl rozloučit líp.
Tolik českých vlajek bylo v japonském hledišti. Ohromilo vás to?
Bylo to dechberoucí. Fanoušci jsou tu jedineční. Když vyhlásili moje jméno, tak jsem měl velmi podobné ovace jako jejich japonští matadoři. A těch českých vlajek byla vážně spousta. V mém pokoji se teď nedá hnout, kolik je tam dárků. Mám upsanou ruku od autogramů a vyfotil jsem se s fanoušky tolikrát, že mi to snad i poškodilo zornici. Ale to jsou milé povinnosti. Sportovec by si měl najít čas na lidi, kteří si naopak našli čas na nás, obětovali vlastní volno i peníze a přišli nás podpořit. A dnes to platí dvojnásob.
První tři muži pořadí byli bodově vysoko, ovšem minimálně 4. místo bylo zcela ve vašich silách. Souhlasíte?
Úplně hravě. Mohl jsem udělat předěl mezi tou první trojkou a velkým propadem, který pak byl mezi třetím a čtvrtým. Vletěl bych tam mezi ně, stačilo zajet obyčejnou volnou jízdu jako v téhle sezoně na závodech v Nice nebo Bratislavě. Nemusel jsem ani vymýšlet nic světoborného a bylo by to. No ale... neni to, neni.
Ten závod byl jako celá vaše kariéra, nemyslíte? Nahoru-dolů.
To je pravda. Byl to koncentrát z mé dvaadvacetileté pouti světem krasobruslení, z extrému do extrému. Ale když se mě někdo za deset let zeptá, co si z něj pamatuju, tak si budu pamatovat především můj krátký program.
Celkově jste desátý. Je to stále vaše třetí nejlepší umístění ze světových šampionátů.
Co se dá dělat, tak to je, už to nezměním a na žádné další mistrovství nepojedu. Už jsem jednou v Göteborgu na mistrovství světa zažil, že jsem byl po kraťasu čtvrtý a pak ve volné dvaadvacátý. Ani dnes na ty mé výsledky není pěkný pohled, ale aspoň je to první desítka a příští rok mohou dva čeští kluci jet na svět.
A pro toho druhého to bude cenná zkušenost.
Určitě. Akorát sleduji, že limity pro svět se přitvrďují. Bez všech trojitých skoků v repertoáru ho jen těžko splníte. Ale doufejme, že Michal (Březina) nebude mít zdravotní komplikace a třeba se k němu přidá i další kluk se splněným limitem. A třeba jim pak budu dělat teamlídra.
Lákalo by vás to? Nebo třeba trenéřina?
Na trenéra nejsem zatím dost zkušený. Mohl bych pracovat se staršími dětmi, tak čtrnácti- nebo patnáctiletými, ale na ty nejmenší zatím nemám ani dost trpělivosti. Uvidíme, co bude. Hlavní je teď pro mě dodělat školu a objet pár exhibic, abych si taky vydělal nějakou korunu do dalšího života.
Jak se vám bude usínat?
Dneska asi spát nebudu vůbec. Posedíme, popovídáme u pozdní večeře. A brzy ráno jsme se chtěli zajít podívat na tokijský rybí trh, který je od pěti do sedmi. Až pak to dospím. A v sobotu večer půjdu podpořit Carolinu (Kostnerovou). Doufám, že si vyjede svůj titul zpátky. Je ve skvělé formě... a je psychicky silnější než já.
