Na vině bylo opakované onemocnění boreliózou, které jej v přípravě zabrzdilo. Koncem listopadu se Tomáš Krupčík rozhodně nenacházel ve stavu, aby mohl hned naskočit do biatlonové první ligy. Proto se rozjížděl v druholigovém IBU Cupu.
Ani tam zpočátku nikterak nezářil, v úvodních kolech v Sjusjönu a Ridnaun se dostal nejlépe na 28. místo a zažil i závody bez bodů.
Zvrat signalizovala před Vánoci šestá příčka ve sprintu v Obertilliachu. Také ta mu vynesla nominaci na Světový pohár v Oberhofu, který dnes začíná.
Jaký je to pocit být zpátky v první lize?
Jsem hrozně rád, že jsem dostal šanci si tady zase zazávodit, nicméně zároveň počítám s tím, že to bude náročné, protože má forma samozřejmě zdaleka ještě není optimální.
V listopadu jste na Twitteru přiznal, že v jednu chvíli jste už považoval tuto sezonu za odpískanou. Takže i samotný start v Oberhofu je vaším malým vítězstvím?
Právě takhle to beru, protože prognózy byly všelijaké a já jsem vůbec nevěděl, jak se s nimi poperu.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2019/2020 |
Co všechno vám lékaři říkali?
U boreliózy je problém, že každý člověk na ni reaguje jinak a nikdy se nedá říci, že už jste stoprocentně vyléčený. Jde tedy o docela zákeřnou a hodně nepříjemnou nemoc, jak mi doktoři vysvětlili. Jsem rád, že momentálně žádné komplikace nemám.
Ale měl jste. Zachytil jste boreliózu v květnu včas?
Zhruba 10 dní poté, co jsem měl klíště. Hned jsem s tím běžel k doktorovi. Dva týdny jsem bral antibiotika, než jsem zase začal normálně fungovat. Jenže na podzim, když jsme se vrátili ze soustředění v Anterselvě, se mi znovu objevil na kůži flek, který je pro boreliózu typický. Což bylo jasné znamení, že se vrátila. Naštěstí se to projevilo jen kožní formou, protože podle lékařů mohla zasáhnout i více orgánů.
Po další léčbě jste z kempu v Sjusjönu na Instagram psal, že každý takový návrat nemoci je signálem, že potřebujete v životě něco změnit. Přišel jste na to, co byste měl změnit?
Tím se asi ještě budu nějakou dobu zabývat. Ale věřím, že tělo si umí říct, když potřebuje pauzu - a návrat nemoci byl signálem. Mohlo jít o následek stresu, těžkého tréninku, všeho dohromady.
Borelióza vás přitom srazila zpět poté, co předchozí sezona byla vaší zatím nejvydařenější a v některých závodech jste byl loni i nejlepším Čechem.
To jo, ale nepropadal jsem kvůli tomu panice. I kdybych celou letošní sezonu musel vynechat, věděl jsem, že loni jsem kvalitní výkonnost měl a že není důvod, abych se k ní zase jednou nevrátil.
DVANÁCTÉ MÍSTO. Tomáš Krupčík (s číslem 31) v únoru na trati vytrvalostního závodu v Canmore
Přesto listopadový návrat do závodů nejspíš nebyl v IBU Cupu pro vaši psychiku jednoduchý. Najednou jste dojížděl úplně jinde, než jste býval zvyklý.
Po tom, co jsem měl odtrénováno, jsem nečekal žádné zázračné výkony. Jen bylo potřeba, abych se pomalu zlepšoval. A teď nemluvím vyloženě o výsledcích, ale o svých pocitech, abych se cítil líp a líp na lyžích. Což fungovalo, ke konci roku jsem se cítil v závodech konečně tak, jak bych si představoval.
Zlomem tehdy bylo 6. místo ve sprintu IBU Cupu v Obertilliachu?
Určitě. Trochu mi zvedlo sebevědomí a ujistilo mě, že i s tak velkým výpadkem jsem relativně schopný závodit, takže bych se postupně mohl dostat tam, kde jsem byl loni.
Sprint mužů v OberhofuSledujte v pátek od 14.30 hodin online. |
O Vánocích, pokud vím, jste si pořádně dával do těla.
Je co dohánět, tak se snažím. Ale zároveň si musím dávat pozor, abych tu snahu někde nepřešvihnul. Je to takové balancování na hraně, kdy každá malá nuance může znamenat posun dopředu, nebo i pád zpátky.
Máte data z testů, podle nichž byste mohl posuzovat, jak si nyní výkonnostně v porovnání s loňským rokem stojíte?
Zatím ne. Od doby, co jsem se doléčil, jsem žádný takový test neabsolvoval, jedu víceméně na svůj pocit. Teď čekám na výsledky posledního rozboru krve, který by měl potvrdit, že už jsem vyléčený. Ale klidně se může stát, že v něm mé hodnoty budou ještě zvednuté.
Jste před prvním závodem v Oberhofu nervózní?
Ani moc ne, protože jednu dobu jsem si opravdu skoro myslel, že budu muset celou sezonu vynechat. Skutečnost, že mohu závodit, beru jako bonus. Stát na startu svěťáku, to jsem si ještě před měsícem neuměl představit.
Zdravotní problémy řešilo v průběhu přípravy více českých reprezentantů. Nyní se nálada v mužském týmu zlepšuje i proto, že u všech zdraví víceméně drží?
Jo, přes léto to bylo s námi všelijaké a problémů jsme měli až nad hlavu. Teď jsou všichni zdraví, nálada je tu pozitivní.
Ve středu jste slavil narozeniny, bylo vám 32 let. Jak mladý nebo starý je ve 32 letech biatlonista?
Tak starý, jak se cítí.
A jak se cítíte vy?
Pořád stejně, jako by mi bylo pětadvacet. S tím problém nemám.
Chcete závodit minimálně do olympiády v Pekingu 2022?
Ano, do olympiády bych chtěl vydržet. To mi bude čtyřiatřicet, což je v biatlonu pořád docela hratelný věk.
Co by byl nejlepší narozeninový dárek v Oberhofu?
Kdybych si po tom všem sáhnul na body, byl bych hodně spokojený.
Počasí je opět klasicky oberhofské?
Jo, tradiční. Velký vítr od rána do večera, prší, navíc mlha. Sněhu moc není, tratě pomalu roztávají, takže budeme rádi, když vydrží.
Dovedu si představit, že Michal Šlesingr, jeden z největších odpůrců Oberhofu, je rád, že zde závodí naposledy.
(zasměje se) Ten je tady z nás možná nejpozitivnější, protože se může uklidňovat vědomím, že sem nikdy víckrát nepojede.
Každopádně pro všechny mohou být pohárové závody v Oberhofu zase velkou loterií.
Stejně jako už mnohokrát v minulosti. Bude to chtít pevné nervy a velké štěstí.
