Čtvrtý start na Flandrech a počtvrté zlepšení. Minimálně s tím byste mohl být spokojený, ne?
Jenže já doufal, že budu výsledkově tak trochu pokračovat v té předchozí matematice. (směje se)
Jak to myslíte?
No kdyby se mi povedlo podobně velké zlepšení jako v předchozích letech, kdy jsem tu skončil postupně 36., 18. a 9., tak jsem doufal, že se mi povede vystoupit ve Flandrech na pódium. Ale myslím, že jsme jako tým udělali hodně těžký závod. Jen nám malinko chybí ta koncovka. Když odjeli Sagan s Kwiatkowským, byl jsem v tu chvíli za Cancellarou a myslel jsem si, že to Cancellara dojede. Ale i on na chvíli zaváhal... a už jsme Sagana neviděli.
NA TRATI: „Chtěli jsme to udělat těžké,“ říkal Zdeněk Štybar.
Nenapadlo vás v tu chvíli, že Sagan útočí až příliš brzy, že bude lepší počkat?
Oni vlastně s Kwiatkowským ani pořádně nenastoupili. Dostali se dopředu a podle mě najednou uviděli, že mají za sebou díru, tak za to vzali. Sagan rozhodně ukázal, že má nohy na to, aby ujel už 30 kilometrů před cílem. Ale spíš jsem očekával, že bude čekat až na Kwaremont a Paterberg, poslední dva kopce, a až tam za to s Cancellarou vezmou. Touhle akcí mě překvapil. Ale dnes byl doopravdy k neporažení.
Na Kwaremontu jste se potom k Saganově skupině výrazně přiblížili. Co se s vámi tam odehrálo?
Měl jsem na Kwaremontu špatný moment. S Cancellarou a Thomasem jsme dojeli skupinu před námi a najednou nás tam bylo strašně moc a lehce jsem ztratil pozici a Cancellara v tu chvíli odjel. Tam jsem zaváhal, tam jsem měl být vepředu, jenže prostě jsem na to neměl. Naopak na Paterbergu, posledním kopci, jsem dojel až k Terpstrovi, který předtím odpadl od Cancellary.
Po Paterbergu jste na závěrečných 13 kilometrech s vaší skupinou zpočátku dokonce snižovali ztrátu na tři nejlepší. Jenže pak opět začala narůstat.
Jakmile jeden závodník z té skupiny pořádně neodstřídá a ten kolotoč se na chvilku zastaví, tak ty namotivované jezdce vpředu, kteří jedou hranu, nemůžete dojet. Zvlášť když je před vámi někdo jako Cancellara. Přitom jsme pořád jeli padesátkou. Nahrával jim ale i fakt, že to bylo po větru, tím pádem se nám ta ztráta dojížděla hůř.
V cíli jste si zaspurtoval o čtvrté místo. Tentokrát šlo o spurt z posledních zbytků sil?
Určitě. Dal jsem do něj všechno, ale nerozjel ho úplně nejlíp, šel jsem tam zbytečně brzo. Mohl jsem v něm udělat i lepší výsledek. Ale já mám pořád ve Flandrech velké ambice a jestli jsem nakonec šestý nebo osmý, až takovou roli nehraje.
V CÍLI. Vyčerpaný Zdeněk Štybar v cíli Flander.
S jakou týmovou strategií jste coby Etixx do závodu šli? Už zhruba 60 kilometrů před cílem jste vyslali dopředu do skupiny uprchlíků Vandenbergha.
My jsme si před startem řekli: O.K., uděláme z toho od začátku pro všechny co nejtěžší závod, protože jako tým jsme asi nejsilnější. Také proto skupina uprchlíků odjela až na 86. kilometru. Pak byla hned občerstvovačka na 94. kilometru a na 100. kilometru jsme poprvé najížděli na Kwaremont. Balík zpomalil snad jen na pět minut, a to bylo všechno, jinak byl závod pro všechny opravdu hrozně těžký. Přejeli jsme poprvé Kwaremont a přišla kombinace všech těch hellingenů. Po větru jsme letěli hrozně rychle a balík se tak moc natáhl, že se jelo doopravdy snad po jednom. Na Mollenbergu už byl roztrhaný na kusy. Jenže v koncovce nám zase chybělo něco málo, abychom závod dotáhli do vítězného konce.
To jedno procento na nejlepší, jak jste mi říkal už v pátek?
Přesně tak. Nebo spíš být ve správnou chvíli na správném místě. Protože když odjížděli Kwiatkowski se Saganem, mohlo tam být s nimi pět dalších lidí. To byl moment překvapení, kdy jsme možná zaváhali. Také jsme původně chtěli víc nastupovat. Ale závod byl natolik těžký a tempo tak vysoké, že už v podstatě nebylo kde nastupovat.
O Saganově současné formě byste řekl, že je životní?
Myslím, že jo. Je o třídu jinde než loni. Přinejmenším na klasikách. Dřív, když jsme měli v nohách 200 kilometrů, dostával se do potíží. Zato tentokrát odjel sólo posledních 14 kilometrů, sám proti Cancellarovi a Vanmarckovi. To je obdivuhodný výkon. Nejdřív urval v závodě Kwiatkowského, potom urval i Vanmarcka. Opravdu má asi životní formu. Pomohlo mu, že už minulý týden vyhrál Gent-Wevelgem. Prolomil tam svoji letošní smolnou řadu druhých míst a teď je zase na vítězné vlně.
Bude jedním z největších favoritů i za týden na Pekle severu. Jak se nyní z pohledu Flander těšíte na Paříž-Roubaix?
Já teď o Roubaix radši ještě ani nechci moc přemýšlet, protože jsem docela unavený. Ale určitě se na něj těším. Tohle jsou moje závody, které jsem si vybral a které hrozně rád jezdím. Jsou dost náročné a stresující, ale... na Flandrech to byl letos pro mě doopravdy životní zážitek.
Kvůli atmosféře?
Kvůli atmosféře, povedenému počasí, trati, stylu závodění. To nikde jinde nezažijete. Flandry jsou doopravdy nejkrásnější závod, co existuje.
TRÉNINK NA KOSTKÁCH. Takové byly poslední dny před závodem Kolem Flander a stejné to bude i tento týden před startem Paříž-Roubaix.
Už máte prověřené, jak dát vyčerpané tělo mezi Flandrami a Roubaix zase dohromady?
V podstatě už to teď není o žádném těžkém tréninku, ale o udržení formy. Trénovat budu každý den a minimálně ještě dva nebo tři delší tréninky pojedu. Je to ale i o blbostech, jako je dobře se vyspat a správně jíst, aby tělo zregenerovalo co nejrychleji a aby bylo v neděli zase schopné fungovat. Protože tohle jsou doopravdy závody, při kterých máte wattové a tepové průměry jako nikde jinde. Byli jsme šest hodin a deset minut na trati, 255 kilometrů plus ještě dalších osm kilometrů neutralizační zóny. A v tempu, kdy se závodilo od prvního kilometru.
Po takovém dni asi rychle neusnete, že?
Vůbec. Najednou je usnout nadlidský výkon. Někdy se převaluju třeba až do dvou v noci. Tělo je úplně vysílené a hlava pořád závod přemílá. Pořád přemýšlíte, kde jste co mohl udělat líp.
