Šestý, pátý a nyní druhý. Neustále se ve výsledkové listině Paříž - Roubaix zlepšujete. Příště už se můžete zlepšit jen k vítězství.
No já doufal, že k tomu dojde už dneska.
Degenkolb se dočkal titulu při pátém startu na Roubaix. Ještě máte proti němu rezervu.
To mi ani neříkejte. (směje se)
Zkuste porovnat vaše tři účasti na Pekle severu. Byl pro vás letošní ročník kvůli vysilujícímu bočnímu větru nejtěžší?
Děly se dokonce takové věci, že ještě než jsme přijeli na první sektor pavé, už na té hlavní silnici odpadla první skupina jezdců. Byl tam ze začátku vážně dost silný bočák. Na pavé potom foukal kromě bočáku i takový nepříjemný protivítr. A potom pro změnu zase vítr do zad. Ani chvíli jste nemohli zůstat v klidu v háku, každý musel jet za své.
A najít po takovém průběhu závodu síly do spurtu muselo být pro všechny přetěžké.
To jo, doopravdy šlo o extrémně těžké Roubaix. Překvapilo mě proto, že 25 kilometrů před cílem byla čelní skupina pořád tak početná. Roztrhalo se to, někdo nastoupil, pak se to zase sjelo. Připadalo mi to zvláštní.
V závěrečné třetině závodu jste se v jednu chvíli srovnali na špici dokonce v šesti lidech z týmu Etixx. Tehdy jste chtěli odrovnat sprintery, jakými jsou Degenkolb, Kristoff či Sagan?
Byl to takový náš pokus o moment překvapení. Jelo se zrovna zase na bočáku a my jsme si řekli: Pokud to nezkusíme my, udělá to jiný tým. Z týmu nás bylo vpředu ještě dost, tak jsme se do toho pustili. Některým lidem jsme tím aspoň znepříjemnili život.
Když později ujel váš týmový kolega Yves Lampaert, letošní nováček v barvách Etixxu, bylo to i pro vás osobně překvapení? Že se vydal do úniku právě on?
Jo, on tam přilítl dost zezadu. Ale jel předtím perfektní závod, od začátku kontroloval špici a na bočáku bylo vidět, že má sílu a táhne. Potom si sice prožil i horší chvilku, kdy odpadl, ale dojel si to a hned nastoupil a ujel. Byla škoda, že se ho chytl van Avarmaet, ale díky jejich nástupu se pole konečně víc roztrhalo. Pak se za nimi vydal Degenkolb...
...a vám bylo jasné, že musíte něco udělat, protože taková situace už byla hodně nebezpečná?
Přesně tak. Yves byl v dobré pozici. I když by ve spurtu taky nejspíš nevyhrál, mohl sám skončit druhý nebo třetí. Ale když jsme je já a další tři lidé dojeli, obětoval se pro mě a za to mu hrozně moc děkuju.
Kdy jste se dohodli, že vám rozjede spurt?
On se do toho v podstatě rovnou pustil. V takových chvílích nebyl čas, abychom pronesli jediné slovo. Byla to prostě jeho intuice. Šel na čelo a jel.
Zdeněk Štybar: jednorázové starty v roce 2015Šestkrát v Top Ten
1. místo Strade Bianche (European Tour 1.HC) 2. místo Paříž-Roubaix (World Tour, Monument) 2. místo E3 Harelbeke (World Tour) 3. místo Kolem Murcie (European Tour 1.1) 7. místo Omloop Het Nieuwsblad (European Tour 1.HC) 9. místo Kolem Flander (World Tour, Monument) Pozn.: Celkově startoval v 11 jednorázových závodech, v přední skupině bojoval také v závěru dalšího Monumentu - italské klasiky Milán-San Remo, kde jej však připravil o lepší umístění jím nezaviněný pád.
|
Přemýšlel jste, zda je ideální rozjíždět spurt na druhém místě, sice za týmovým kolegou, ale před skvělým spurterem Degenkolbem?
To byla obtížná situace na zvažování, co je lepší. Já si říkal, že i Degenkolb toho bude mít po 260 kilometrech těžkého závodu plné zuby, jako my všichni. Taky jsem doufal, že ho někdo třeba trochu zavře. Na té dráze nikdy nevíte, co se stane. Ale Degenkolb samozřejmě není žádný spurter začátečník, nic takového nepřipustil. Je zaslouženým vítězem.
Ovšem vy jste na Paříž-Roubaix druhý. Což je něco, o čem si Češi před pěti lety nedovolili ani snít. Vnímáte, že tím píšete i historii české cyklistiky?
O tom jsem ani nepřemýšlel. Ale když to říkáte, jsem za to rád. Mám radost, že takhle reprezentuji Česko a navíc i v dresu mistra republiky.
Aby toho nebylo málo, zároveň jste také prvním Čechem na stupních vítězů jakéhokoliv z pěti klasických Monumentů. Dosud bylo maximem čtvrté místo Romana Kreuzigera na Lutych-Bastogne-Lutych.
Aha. Ale já bych byl radši, kdybych už ten Monument vyhrál. Pokusím se příště. Nemohu tu teď mít menší motivaci než to vítězství. Zdá se, že Roubaix je opravdu závodem, kde jsem k vítězství na Monumentu nejblíž. Tak snad to jednou klapne.
Před startem jste přitom na tiskové konferenci říkal, že by vám vlastně měly víc sedět kopcovitější Flandry, protože na Roubaix jste o 10 kil lehčí než ti, kteří ho vyhrávali. A jak jsem se díval, jste i o 10 kil lehčí než letošní vítěz Degenkolb. Přesto vám to na Pekle severu funguje.
Abych se přiznal, nemám k tomu vysvětlení. Když se podívám na kluky, jako jsou Tom Boonen a Fabian Cancellara, tak ti mají o 10 kil víc než já a jsou taky o 10 centimetrů větší. Ale možná, že já našetřím síly do závěru tím, že na kostkách jezdím jinak, víc uvolněný. Nejsou pro mě tak psychicky náročné jako pro jiné. Snad proto mi tento závod tak sedí.
Co vás nyní čeká? Loňský experiment se startem na Amstel Gold Race, první z ardenských klasik, tentokrát opakovat nebudete?
Ne, nebudu. Možná dojde v nejbližší době na nějaký jiný experiment. Ale ten musí nejprve zveřejnit tým.
V létě byste se mohl poprvé představit na Tour. V úvodním týdnu je tam na programu hned několik klasikářských etap. Už jste případný start s týmem řešil?
Manželka mi bude rodit, na začátku července máme datum. Uvidíme. V tuhle chvíli je Tour otevřená. Teď si chci hlavně pořádně odpočinout a pak se vrhnu na druhou půlku sezony. Samozřejmě, že už nějaký nástřel plánu dalších závodů mám, ale pokud manželka bude opravdu rodit 4. července, asi dám přednost porodu před Tour.
Zato v srpnu si nejspíš budete chtít srovnat nevyřízené účty s Eneco Tour, že?
Při Flandrech jsme minulý týden projížděli Ardooie (místo, kde upadl a vyrazil si zuby loni v srpnu při spurtu na Eneco Tour a kde si potom v záři pohmoždil rameno při cyklokrosu). Poprvé po dvou startech jsem to tam přežil. Tak na Eneku už zase mohu startovat v klidu.
