Hodně jste rozmrzal po nedělní pouti z Gentu do Wevelgemu?
Ona ta zima zase až taková nebyla. Možná jen na začátku, když foukal protivítr a navíc do toho hustě pršelo. Ale jakmile se po zhruba 65 kilometrech začalo závodit, zima už asi nikomu nebyla. Naopak, jak jsme všichni byli navlečení, docela jsme vařili.
Mnozí cyklisté si přesto stěžovali, že v dešti a větru šlo tentokrát o mimořádně drsnou klasiku na hranici regulérnosti.
Problémem byl hlavně nárazový vítr. To jsem ještě nikdy nezažil, aby cyklisté byli větrem odfouknuti ze silnice do příkopu plného vody a aby se padalo jen kvůli větru (ten dosahoval místy rychlosti až 80 km/h - pozn. red.). Jak jsme byli všichni na bočním větru srovnaní za sebou, působil domino efekt. Jel jste na 30. nebo 40. pozici a najednou před vámi dvacet lidí lehlo. Takže vám došlo, že je tam někde nárazový vítr a vycvakl jste si z pedálu, abyste mohl na ten vítr reagovat. Podmínky byly doopravdy tak obtížné, že ten závod se změnil v boj o přežití.
A vy jste měl navíc smůlu, že v klíčový okamžik, kdy se rodil rozhodující únik, vás postihl defekt.
Já mám té smůly teďka nějak moc. Vždycky v rozhodujícím momentu. Na San Remu jsem lehnul na Poggiu, teď jsem pro změnu píchnul, když skupina odjížděla. Pak už bylo těžké reagovat. Jen Niki Terpstra ještě nastoupil a dojel si je. K vítězství na takových závodech potřebujete i štěstí.
Bylo z hlediska týmové strategie ideální, že váš kolega Vandenbergh nastupoval právě ve chvíli, kdy vy jste řešil defekt? Věděl o tom, že nemůžete jet?
Těžko říct. Já už jsem to s ním, ani s nikým jiným neprobíral. Každý byl po závodě rád, že je sám a že nemusí nic říkat a odpovídat, protože všichni jsme byli doopravdy na šrot. Vandenbergh tam reagoval na situaci, kdy odjížděli ostatní. A v tomhle větru musíte i ve skupině střídat, zvlášť když jedete v malém počtu. Nevím, jestli o mém defektu v rádiu slyšel. Ale je škoda, že se to událo, jak se to událo.
V neděli vzdalo více než 160 cyklistů, což je i na klasiky nevídaný počet. Ani na chvíli vás nepřepadly myšlenky, že byste také nemusel závod dokončit?
My jsme spíš s některýma klukama řešili, jestli by se závod neměl anulovat.
A taková možnost byla?
Myslím, že se to i mohlo povést. Jenže problém spočíval v tom, že než jste se dostali dopředu, tak tam zase byl nějaký bočák a jel se terezín. Nakonec jsme s tím až tak moc udělat nemohli. Ale aspoň po průjezdu Moerenem, což byl nejhorší úsek s největším počtem pádů, měli rozhodčí závod na nějakých 15 kilometrů zneutralizovat, aby se lidé z pádů v klidu dotáhli zpět.
Vraťme se nyní ještě od neděle do pátku, na trať E3 Harelbeke. Berete s odstupem času vaše druhé místo z této klasiky jako hodně velký úspěch?
Já o tom takhle ani moc nepřemýšlím. Spíš vnímám, že jsem momentálně kvalitně připravený a mám dobrou formu jak na Flandry, tak na Roubaix. U nás v týmu se sice počítají jen vítězství, ale za bednu a 2. místo jsem samozřejmě rád. Jistě, něco jsem mohl udělat líp - ale těší mě, že když jsme odjížděli na Kwaremontu, dokázali jsme tam zůstat s Geraintem Thomasem a Peterem Saganem jen ve třech.
Čtyři kilometry před cílem potom nastoupil ve vaší skupince z první pozice Thomas a ujel vám. Vyvíjela by se situace jinak, kdybyste v tu chvíli nebyl až za Saganovým kolem? Reagoval byste na Thomasův nástup rychleji?
Těžko říct. Asi ne. Já bych stejně čekal, co udělá Peter, protože on byl z nás nejlepším sprinterem, proto by se měl zvednout jako první. A myslím, že kdyby měl nohy, zvednul by se. Jenže zůstal sedět a když jsem s ním mluvil po závodě, řekl mi: Už jsem na to neměl nohy, v podstatě jsem se vypnul. Nakonec ho dojela i skupina zezadu.
Váš Etixx má teď dvě druhá místa ze dvou worldtourových klasik. Přestože říkáte, že tým bere jen první místa, špatná bilance to rozhodně není.
Není. Ale u nás se doopravdy počítají jen ta vítězství.
Takže úkol pro Flandry je jasný?
Přesně tak. Vyhrát.
Nemůže startovat zraněný Tom Boonen. Je možné, že opět jednou pojedete na tři lídry, tedy pokud k vám a Terpstrovi připočteme ještě Vandenbergha?
To nechám na týmu, protože jde o těžké rozhodnutí. Vedení týmu musí vědět, co chce. Na takovém typu závodů dochází k mnoha nečekaným situacím. Musíme tam mít pořád někoho vepředu. Tým máme nejsilnější ze všech, ale ještě nám chybí to zakončení.
Dva roky jste se učil, jak vlastně Flandry jezdit. Na rozdíl od Roubaix jste na nich ještě neútočil na stupně vítězů. Tentokrát už můžete těžit z nabytých zkušeností?
Letos cítím, že se už na klasikách umím mnohem líp pohybovat. Už vím, kde potřebuji být vepředu na první nebo druhé pozici a kde se naopak mohu v klidu najíst a nikam se netlačit, protože když na některý úsek na 100. kilometru najedu čtyřicátý, tak mi to stačí. Loni jsem se ještě tlačil dopředu i ve chvílích, kdy to nebylo nutné, a potom jsem si naopak v kritických pasážích myslel, že jet na desáté pozici mi stačí - a přitom jsem už byl příliš daleko. To jsou pak detaily, které vám chybí. Přece jen, jde o moji teprve třetí sezonu na klasikách, v každém závodě se něco učím.
Už se zmocňuje Flander tradiční cyklistické šílenství?
Jo jo, už to začíná. V novinách vycházejí o závodě velké přílohy a v rádiích a televizi pořád jen řeší, jak to o víkendu dopadne.
Obhájce titulu Fabian Cancellara je mimo hru. Kdo tedy bude pro váš tým nejnebezpečnější?
Je vidět, že Geraint Thomas je v excelentní formě. A uvidíme, jak na tom bude Peter Sagan. Je možné, že za týden se oklepe a orazí si, rozhodně ho z okruhu favoritů vyřadit nemůžeme. Také Van Avermaet by měl být po pádu v pohodě. Pak je tu Vanmarcke. A nesmíme zapomenout ani na lidi, jako jsou Kristoff a Degenkolb.
