Na Tirrenu jste závodil ve sněhové vánici i v celodenním dešti. Základní otázka zní: „přežil“ jste nástrahy počasí bez úhony?
Musím to zaklepat, ale snad jo. Na Terminillo jsme sice dojížděli za sněžení, ale jen asi čtyři kilometry a navíc do kopce, což ještě docela šlo. Hůř bylo den poté, kdy hned od startu celý den pršelo. Při dlouhém sjezdu jsme promrzli víc než na Terminillu.
Sportovní ředitel vás potom raději ze závodu stáhl.
Čekal jsem s ostatními na Marka Cavendishe. Doufali jsme, že ho dotáhneme před spurtem zpět do balíku. Ale když jsme sjeli z hor dolů, měli jsme pořád minutu a půl ztráty. Před závěrečným okruhem už to byly dvě minuty. Věděli jsme, že kvůli počasí bude lepší zabalit to a mít před San Remem o den regenerace navíc.
Kde jste se potom na první velkou klasiku sezony připravovali?
Zůstali jsme s celým týmem v Itálii, na krásném místě asi 30 kilometrů od Imoly. Trénovali jsme tu specifickou práci v kopci. Bylo to dobré.
Milán-San Remo je jiná klasika než Paříž-Roubaix nebo ty belgické, které vám už přirostly k srdci. Ale měla by vám sedět, že?
Jo, mám ji hrozně rád. Jde o nejdelší klasiku z celého roku, má skoro 300 kilometrů a má i své kouzlo. Jen mě mrzelo, že loni ani předloni se nejela v normálních podmínkách. Rád bych je tu jednou zažil. Slunce jsem ještě v San Remu nikdy neviděl.
Před startem vás server cyclingnews.com řadí mezi 10 jezdců, které se vyplatí sledovat.
Tak to jsem rád. Startujeme se silným týmem. Uvidíme, jak se vše vyvrbí. Jsem jedním ze tří lídrů a formu mám.
Na které soupeře byste si podle vás měli dávat největší pozor?
Na Cancellaru, Sagana, van Avarmaeta, Gilberta a Lobata, který teď býval ve spurtech také hodně dobrý.
Sportovní ředitelé vašeho týmu Etixx se na nejdůležitější klasiky vždy chystali nesmírně precizně a měli přichystány plány A, B i C. Tentokrát je to stejné?
Přesně tak.
Sprinterský plán počítá s Cavendishem. Ale pokud se Cavendish až do spurtu v čelní skupině neudrží...
... tak tam budeme já a Kwiatkowski, abychom mohli na Cipresse nebo Poggiu (dvě stoupání v závěru závodu) nějak reagovat.
Předloni jste právě na San Remu zažil ve sněhové kalamitě jeden z nejbláznivějších dnů vaší silničářské kariéry. Nic podobného ale snad letos nehrozí.
Nemělo by. Předpověď byla nejprve dobrá, i když teď už zase hlásí, že má pršet. Poslední dva roky tu byly drsné. Předloni jsme před zasněženým Turchinem všichni naskákali do autobusů, přejeli ho v autobuse a pak jsme znovu vlezli na kola. To bylo vážně bláznivé. A loni jsme celé San Remo šlapali v dešti a ve třech stupních, což bylo kvůli promrznutí ještě horší.
Řekl byste, že v tomto období sezony jste ještě nikdy neměl tak dobrou formu jako letos?
Jo, možná, že jsem ještě o malinko lepší než loni, i když to jsem měl taky výbornou formu. Tehdy jsem se do poslední etapy držel na třetím místě na Paříž-Nice, potom jsem skončil i sedmý na San Remu. Jen jsem loni na jaře nevyhrál žádný závod, zato teď už ano.
Zraněné rameno, které vás od září tolik trápilo, je naprosto v pořádku?
Ještě občas mě bolí. Zrovna dneska jsem si ho přeležel, tak bolí. Ale při závodě ani tréninku mě nijak nelimituje.
V zimě jste se obával, že natřásání na nerovném terénu by mu mohlo uškodit. Dlažba a kostky mu už nyní nevadí?
Když jedu přes kostky, tak s ním problém nemám. Horší je, když musím přeskočit obrubník, nebo najedu do díry. Při cyklokrosu bych si ho navíc ještě v zimě dával na rameno a musel bych často přizvedávat přední kolo. To by mě vážně bolelo.
