„Musím to rozdýchat,“ pronesl Štybar chvíli předtím u týmového autobusu. „Kluci z NetAppu mi to vážně nedali ani trochu zadarmo, nastupovali mi celé předposlední kolo. Musel jsem sjíždět Lea Königa i Bártiče. Ale kluci z mého týmu odvedli předtím neuvěřitelnou práci. Rozjeli úžasné tempo. Už 70 kiláků před cílem odložili veškeré své osobní ambice a jeli jen na mně.“
Kdy jste se pak rozhodl k vše řešícímu nástupu?
V dlouhém kopci posledního kola. Honza Bárta tam rozjel tempo, jenže pak jsme jim se Saganem dokázali ujet. Spolupracovali jsme s Peterem a společně dojeli až do cíle.
Na náměstí ve Slavkově jste už ani nespurtovali. Oba jste měli, co jste chtěli?
Jasně. Věděli jsme, že na těch mokrých kostkách by byl spurt dost riskantní a oba jsme měli jistý titul národního mistra, českého nebo slovenského. Takže už nemělo smysl jít do nebezpečí a do spurtu na lokty.
Průtrž mračen byla hlavně v předposledním kole mimořádně prudká. Jak moc dokázal déšť ztížit závod?
Byl pořádný, ale myslím, že přinesl zároveň i celkem příjemné osvěžení, protože přes den bylo předtím přes 30 stupňů. Déšť nijak zásadně závod neovlivnil. Není to poprvé, co jsme jeli v dešti nebo sněhu.
Pomohla vám zkušenost z klasik, které probíhají v podobně obtížných podmínkách?
Ani bych neřekl, mistrák je vždycky celkem otevřený a nikdo neví, kdo a jak odjede. Dukla a Bauknecht tu měli početní převahu, NetApp pořád útočil. Ale my to zrežírovali perfektně.
Leopold König měl obrovskou motivaci odvézt si odtud dres národního mistra na Tour...
… a já měl zase obrovský cíl vyhrát tenhle mistrák. Takže jsem strašně moc rád, že se mi to povedlo.
Pomáhali vám dnes i cyklisté Etixxu, který je farmou Omegy. Co byste jim teď chtěl říct?
Že bych je nejradši okamžitě vzal do Omegy, aby pro nás jezdili celý rok. Hned jdu zavolat šéfovi. (směje se) Jeli na posledních čtyřech kolech takové tempo, že jsem si říkal: To není možné, aby tohle vydrželi 70 kiláků. Až jsem je musel malinko přibrzdit, aby se šetřili.
Bylo to nejrychlejší mistrovství, jaké jste zažil?
Určitě jedno z nejrychlejších. Prvních 100 kiláků se jelo solidní tempo a potom těch posledních 70 kiláků bylo doopravdy šílené. Skupina se hned ztenčila, z balíku odpadlo asi 100 lidí – a nakonec nás zbylo jen osm.
Kam zařadíte ve své sbírce tento titul?
Určitě hodně vysoko, protože je to poprvé, co na mě jel celý tým - a mně se to povedlo zakončit vítězstvím. To člověku dodá obrovskou motivaci. Mistrák byl můj první letošní cíl hned po klasikách a povedl se mi parádně. Na klasikách mi vždycky v koncovce chybělo udělat nějaké správné rozhodnutí. Tady ne.
Kde se teď v dresu českého mistra představíte?
Ještě nevím, mělo by se vše vyřešit během příštího týdne. Ve hře jsou Polsko, Eneco Tour, Kolem Valonska i Vuelta.
Na ní byste rozhodně startovat chtěl, že?
Určitě, třítýdenní etapák vám nic jiného nenahradí. Uvidíme, jakou tým vymyslí strategii. Urán chce jet Vueltu na vítězství, bude potřebovat vhodné pomocníky. Já chci být každopádně vidět v dresu mistra všude, kam přijedu. Budu se snažit dodat mu ještě větší prestiž. A pojedu v něm i za rok na klasikách! Na to se moc těším.
