"Stejně jako loni mě šéfové týmu napínali až do poslední chvíle, jestli týmovou časovku pojedu nebo ne," říká. "Ale nakonec se zase rozhodli, že budu náhradníkem. Mrzí mě to, rád bych byl součástí týmu, ale musím na časovce ještě zapracovat."
Požadují po vás, abyste coby náhradník byl přesto na místě připraven zaskočit?
Ne ne, normálně zatím mohu dál trénovat na Mallorce. Dorazím patrně do Florencie až někdy během dalšího týdne. Dám se v teple dohromady a objedu nějaké dobré tréninky, protože ve Florencii asi moc trénovat nepůjde. Možná tam přijedu až na poslední chvíli před silničním závodem jednotlivců.
Poté, co jste opustil Vueltu, jste prohlásil: Takový stav těla jsem ještě nikdy nezažil. Co se s vámi dělo? Nával zimy a kopců byl pro tělo zničující?
S odstupem času vidím, že šlo o kombinaci několika důvodů. Ale v první chvíli to byla pro mě hrozně nepříjemná situace. Nevěděl jsem, že zabalit závod je tak těžké. Bylo to poprvé, co jsem takhle vzdal etapák v jeho průběhu. Po operaci kolene jsem se vracel v létě na závodě Kolem Polska a posledních 14 dnů před ním jsem trénoval velmi intenzivně a tvrdě. Z toho objemu jsem objel Polsko, pak jsem perfektně zregeneroval a na Eneku Tour byl v top formě.
Jenže Vuelta přišla příliš brzy?
Vítězství na Eneku mě stálo strašně moc sil, byl jsem mrtvý a měl volno jen dva dny. Ve středu jsme potom letěli na Vueltu, kde jsme tři dny jezdili šrot při tréninku týmové časovky, kterou jsme chtěli vyhrát. A to jsou ty síly, které mi chyběly. Pro mě Vuelta jakoby trvala čtyři týdny, i když jsem ji skončil o týden dřív.
Vaše koleno, které po operaci stále nebylo úplně bezbolestné, určitě také sehrálo roli.
Rozhodně. I proto, že jsme při etapě do Andory tak zmrzli. Druhý den jsem v Pyrenejích nebyl schopný jet víc jak 300 wattů a odpadl jsem první z balíku. To se mi nikdy nestalo. Zkusil jsem se vrátit do balíku, ale pak si říkám: Koleno ještě neni sotprocentní a pokud jsem v takovém stavu už druhý den po sobě, stejně se z toho nedostaneu. Zvlášť když poslední týden Vuelty byl profilem tak náročný. Stejně bych v jednom z těch dnů musel odstoupit. Teď na těle cítím, že to bylo správné rozhodnutí.
Přesto byla tato Vuelta pro vás i sladká, ne? Vyhrál jste svoji první etapu na závodech Grand Tour.
Mám takové sladkokyselé vzpomínky. Já se od startu Veulty trápil. První etapy jsem se jen snažil být v balíku, ale byl jsem hodně unavený, neodpočatý. Ovšem podobné to měli i ostatní kluci, co absolvovali Eneco. Tím, že jsem potom přesto dokázal vyhrát etapu, se mi odstupovalo v uvozovkách líp, než kdybych každý den odpadal z balíku a věděl, že ta forma je špatná. Ona určitě špatná není, jen se teď potřebuji před mistrovstvím světa dostat z té únavy.
Jak byste komentoval nečekané jméno vítěze Vuelty?
Horner zvládl poslední týden super. Tím, jak si jede pořád svoje tempo, nevyhrál kdovíjak agresivním způsobem. Hrozně se mi líbilo, jak závodil Nibali, jak to ještě na Angliru do poslední chvíle zkoušel. Horner tam ale jel celý kopec ze sedla a nakonec byl nejsilnější. Vyhrát v 41 letech je i velkou motivací pro nás pro všechny. Vidíme, že výborných výsledků můžeme dosáhnout v pozdním věku.
Pozitivně se zapsal na Vueltě také Leopold König. Překvapil vás svým výkonem?
Všichni si musí uvědomit, že už po závodě Kolem Kalifornie na jaře říkal, že by chtěl být na Vueltě v Top 10. A teď to doopravdy dokázal. To je úctyhodné. Měl tam dva špatné dny, ale špatné v tom smyslu, že to nikdo ani moc nepoznal - a on si jel prostě své tempo. Bylo od něj odvážné říct před svou první Grand Tour, že chce být do deseti, ale uspěl a je vidět, že je to závodník pro Grand Tour. Jel perfektně a i tím, že vyhrál etapu, se hodně zapsal do povědomí.
