Angažmá v rudém dresu bylo ale jen krátkou kapitolou v jeho hráčské kariéře. Jeho jméno je totiž spojeno s jiným týmem – Chodovem. Ten mu přirostl k srdci a stal se nedílnou součástí jeho života.
Lukáš je bezpochyby jednou z hráčských legend a podle toho, jakým směrem se vydal ve své trenérské praxi, bude časem zřejmě legendou i na této pozici! A z toho mají samozřejmě radost hlavně hráči a fanoušci na Chodově.
Lukáši, do semifinále se se dostaly týmy Tatranu, Chodova, Vítkovic a Ostravy, tedy čtyři nejlepší celky soutěže. Souhlasíš?
Podle aktuální formy ano. V lize přibývá kvalitních zápasů díky tomu, že se špička celé ligy rozšířila. Už to není o dvou týmech, ale o pěti, šesti! V celkové podstatě se kvalita soutěže zvýšila. I když třeba Tatran nebo Vítkovice přišly o výrazné individuality, a i proto nad ostatními tolik nedominují.
A jak je to s Chodovem? Rok co rok vyhlašujete vyšší ambice?
U nás si nedáváme výsledkové cíle. Jen víme, že baráž by byla opakem toho, na čem se snažíme pracovat.
Měřítkem kvality je semifinále, které se nám letos podařilo uhrát, ale stejně tak je důležité tyto pozice potvrzovat. Ne hrát jednou o titul a podruhé o sestup.
Teď hrajete s Tatranem v boji o finále 1:1 na zápasy. Jsi spokojený? Výhra 8:2 ve druhém utkání může hodně těšit.
Výsledek je dost vysoký, což je určitě příjemné, ale neodpovídá obrazu hry. A na celkové skóre se nehraje, takže já osobně beru právě jen ten stav 1:1 na zápasy, který po víkendu mezi oběma mužstvy je.
Jak jsi vnímal diváckou kulisu?
Upřímně, hodně mě zklamala. Ve Střešovicích to ještě šlo, protože tam je hala maličká, ale i tak mohlo přijít více lidí. A o druhém dni na Podvinném mlýně je škoda mluvit. V naší domácí hale to bude určitě jiné! Čekám o dost více fanoušků.
Série je zajímavě rozehrána, tak třeba dorazí i ti, kteří nám před začátkem semifinále moc nevěřili!
Teď jste teprve v bitvě o finále, ale ty už jednu bitvu o titul pamatuješ! V ročníku 2000/2001 ses rval se Spartou taky proti Tatranu!
Uf, to už je pořádná doba! (smích) Pravda je taková, že jsme se tenkrát, ve vyřazovacích bojích, nepotkali s nejlepší formou, a navíc nebyla v týmu dobrá atmosféra. Už semifinále bylo takovou velkou zatěžkávací zkouškou. Ve finále jsme pak prohráli první utkání až v penaltovém rozstřelu a to nás negativně ovlivnilo do dalších bojů. Pořád je to ale nádherná vzpomínka.
A konečně k tvým osobním ambicím! Co ty a reprezentace? Už jednou jsi nabídku vést národní tým odmítl.
Říct ne nároďáku je šílenost! Jenže před dvěma roky, když jsem tuhle nabídku dostal, bylo rozhodování strašně těžké. Nechtěl jsem opouštět rozdělanou práci na Chodově, který je pro mě srdeční záležitostí! Také ale vím, že to za čas můžu hodnotit jinak, bude více času a já bych pak případnou nabídku zhodnotil z jiné strany.