"A docela mi to tam vyšlo. Mrzelo mě jen finále stovky, protože jsem pokazila obrátku a skončila druhá. Nebýt té chyby, vyhrála bych v kvalitním čase," líčila znakařka, která v římském bazénu ovládla padesátku a dvoustovku, na níž překonala svůj národní rekord.
"Ten rekord ovšem padl v nedělní dopolední rozplavbě, ani jsem neplavala naplno. O to víc mě mrzí, že odpolední finále museli kvůli počasí zrušit a určili pořadí podle časů v rozplavbách. Možná bych zaplavala ještě rychleji."
Stává se často, že se zruší finále kvůli bouřce a dešti?
Zažila jsem to poprvé, ale plavat opravdu nešlo. Vedle sice byl krytý bazén, jenže to by pořadatelé museli přesunout dráhy i veškerou elektroniku, což by bylo časově náročné. Ale fascinovalo mě, že diváci, a byly jich tak dva tisíce, v tom dešti na tribunách vydrželi. Samozřejmě pod deštníky, ale vydrželi.
Pročpak? Vždyť už se dál nezávodilo.
Itálie je plavecká velmoc. Lidé tam závody berou trochu jinak než v Česku, kde fandí rodinní příslušníci a pár známých. Navíc na mítinku závodilo několik světových es, takže lidi chodili i na rozplavby. A odpoledne vydrželi na tribunách proto, že čekali na exhibici jejich idolu, kraulařky Frederiky Pellegriniové, olympijské vítězky a několikanásobné mistryně světa. Měla plavat proti Maďarce Katince Hosszúové, nejvšestrannější plavkyni současnosti. Pak se počasí umoudřilo a lidi se dočkali.
Byl kolem té dvojice velký rozruch?
Už to trochu znám, i když v Římě je to asi nejsilnější. Hodně lidí si je fotilo, další chtěli autogramy, novináři si s nimi domlouvali rozhovory.
Nezávidíte jim trochu?
Kdepak, já tolik pozornosti mít nemusím. Ale něco jsem Frederice přece jen trochu záviděla; nastupovala na start a lidi bouřili, i když šlo o finále B na padesátce. Potom ten závod vyhrála a všichni byli u vytržení, jako kdyby po Pekingu znovu vyhrála olympiádu.
Pocítila jste možná v Římě také dotyky slávy?
Moc ne, i když už mám evropskou medaili z dlouhého bazénu. Jenže do špičky patřím spíš čerstvě. Ale jeden takový dotyk mám - s tátou, který mě trénuje, jsme měli ubytování zadarmo. To bylo fajn.
A co třeba startovné?
Jo, startovné se platí. Myslím, že nás jedna disciplína přišla na deset euro.
Špatně jsme si rozuměli, míněno bylo startovné od pořadatelů. Jako třeba v atletice.
Jako oni mně? Tak to vůbec. Největším hvězdám, mezi kterými byli ještě čtyři olympijští vítězové nebo mistři světa, možná něco dali, my jsme ale byli rádi za to ubytování zdarma. Ovšem odměny za vítězství byly, 500 eur za disciplínu. To docela šlo.
A co prémie za český rekord?
To až od našeho plaveckého svazu. Snad nezapomenou.
V Římě jste jistě zúročila přípravu z přelomu dubna a června ve Španělsku. Máte spočítáno, kolik jste tam za deset dní naplavala kilometrů?
Mám - osmdesát pět a šest set metrů navrch. Počítá se to snadno - jeden bazén má padesát metrů a všechno si píšu do tréninkového deníku.
A víte, kolik uplavete za rok?
Osobní rekord mám 2300 kilometrů, ale teď uplavu tak dva tisíce sto.
Mimochodem - sledujete fotbalový šampionátu Brazílii?
Spíš ne, fotbal mě moc nebere. Jen kdyby tam byli Češi.
A máte nějakého oblíbeného hráče?
Nooo... Bráška obdivuje Messiho, tak mu fandím taky.
