Start vám ale vyšel.
Naštěstí jsem se hned dostal dopředu a hlídal jsem si svoji pozici. Nijs i Albert měli špatný start, ani Pauwelsovi se to nepovedlo, tak jsem se snažil udržovat tempo, aby nás nedojeli. A když jsem viděl, že skupina je zase početnější, tak jsem se opět snažil zrychlit, abych si udržel pozici do pátého místa.
Fungovala spolupráce s Martinem Bínou, který se držel ve skupině s vámi?
Říkal jsem si, že je to dobře pro český cyklokros, že tam budeme ve dvou. V závěru jsem byl v celkem dobré pozici za Nizozemcem Van der Haarem, najížděl jsem z druhé pozice, ale nenacvaknul jsem ideálně boty do pedálů a tím mi odjel o nějakých třicet metrů. A v tom okamžiku mě předjel i Bínič, kvůli tomu jsem skončil třetí.
Jak daleko jste byl od vítězství? Kromě toho že tři sekundy.
Bylo to o té chybě, kdybych nacvakl stejně rychle jako Lars, měl jsem velkou šanci vyhrát. Ale i tak jsem spokojený, protože jsem vážně nečekal, že bych hned v druhém závodě bojoval o vítězství.
Cítíte po pár závodech cyklokrosovou pohodu?
To nemůžu úplně říct, protože mi chybí to zrychlení za zatáčkami, dvě tři šlápnutí špurtu jako mají ostatní cyklokrosaři. To v těch nohách už prostě nemám a musel bych to trénovat minimálně rok, abych se zase dostal do krosového tempa. Rychlostí, v jaké jsme jeli dneska, bych dokázal jet ještě dvě hodiny, ale nejsem schopen z toho zrychlit, v rozjezdech jsem hrozně pomalý a to mně možná chybělo v závěru.
A nemáte v plánu tuhle výbušnost trénovat?
Ne, určitě ne. Jsem na plný úvazek silničář a cyklokros beru jako zpestření.
Jaké to je, zase za sebou nechat všechny Belgičany?
Mně těší i to, že Belgie začíná být trošku nervózní, protože kromě Alberta v Koksijde nevyhrál tuhle sezonu svěťák žádný jiný Belgičan. Je to pro ně neobvyklé, ale pro cyklokros je zase zajímavé, že se mění jména. Musím ale přiznat jednu věc - podle mě jsou závody takové vyčkávací, spousta lidí se bojí jít na špici, zrychlit, každý kouká a snaží se pošetřit síly na závěr. Před dvěma třemi lety, kdy jsem ještě závodil já, mi přišlo, že se závodilo mnohem ostřeji.
Divili se Belgičani, že jste tam, co kdysi? Přišel třeba Nijs pogratulovat?
Ne, máme náročný program a každý hned zmizel. Já jsem měl tiskovku, pak jsem se byl ještě vyjet, teď už jsem v autě na cestě domů, abych stihl masáž, najíst se a spát. V pátek už náš čeká další závod.
Co udělá tahle bedna se sebevědomím?
Abych se přiznal, tak to doopravdy tolik neřeším. Ještě ráno před závodem jsem se byl projet, dal jsem si čtyřicet kilometrů, takže to beru jako dobrý trénink a probuzení výbušnosti po dlouhých vzdálenostech, které teď jezdím na silnici. I kdybych vyhrál, tak bych to tolik neřešil.
Bude mít tento výsledek nějaký vliv v rozhodnutí o startu na mistrovství republiky a pak tom světovém?
Ne, určitě ne, opravdu se rozhodnu až na poslední chvíli.
