Slalomářka má za sebou sjezd. Žijete?
Žiju. Ten sjezd vypadal hůř, než ve skutečnosti byl. Byl náročný, technický, dvě třetiny tratě byly hodně, hodně prudké, ale nedá se říct, že byl nebezpečný. I když i trenéři měli z tratě respekt a dvě závodnice během těch tří tréninků a jednoho závodu spadly
Prý i váš trenér Klaus Mayrhofer se z obhlídky vrátil bledý.
To bych ani neřekla. Všichni trenéři tam jeli plni očekávání, hodně se o sjezdovce povídalo, říkalo se, že některé části jsou dokonce prudší, než mužská sjezdovka a byli jsme trošku nervózní z toho, co nás tady čeká. Den před oficiálním tréninkem mohli trenéři trať filmovat kamerami, vyjížděli všichni společně, různě se předjížděli, závodili, kdo bude dole první. Ale spíš pak byli příjemně překvapeni, že sjezd není nijak zvlášť rychlý - průměrná rychlost byla kolem 90 kilometrů, na jednom místě se dosahovalo asi 120. Ale to je až dole při nájezdu do rovinky.
Vy sama jste jela 116 kilometrů v hodině.
To je ještě v pohodě, já jsem kdysi při nějakém super-G měla i 130 a to už je docela vysoká rychlost. Ale když jedete rovně a nemusíte zatáčet, není to takový extrém.
Takže jaké to bylo?
Sice jsem v létě jela FISový závod v La Parvě, ale tam to bylo o hodně jednodušší. Do opravdového sjezdu jsem se postavila snad po pěti letech a byl to ze začátku takový křest, opravdu náročné. S těmi dlouhými lyžemi zatím nejsem taková kamarádka jako se slalomkami a bohužel některé zatáčky si hrají spíš se mnou, než že já bych si hrála s nimi. Ale každou jízdu to bylo lepší a každý další sjezd mi teď bude připadat jednodušší.
Co vás vlastně přimělo startovat ve sjezdu?
My jsme sem přijeli s tím, že budeme ve sjezdu závodit i trénovat, protože nikde jinde se sjezd nedá natrénovat tak, jako ve Světovém poháru na oficiálních sjezdovkách. Jsem ráda, že jsem si Beaver Creek mohla vyzkoušet, je to úplně nová sjezdovka, na které se bude přespříští rok konat mistrovství světa.
Tak jaká ta trať je?
Závodnice na ní musí umět opravdu všechno, protože horní část, prvních pětadvacet sekund je úplná rovina, které se musí umět jezdit s citem. Pak se to zlomí do prudké pasáže, kde je to hodně zavřený superobří slalom, a dole zase rovina. Naštěstí nebyla sjezdovka ledová, ale příjemný, agresivní sníh. Kdyby to byl samý led, asi by se o nebezpečí dalo mluvit.
Co vám sjezd ukázal?
Že musím rychlostní disciplíny ještě hodně potrénovat, pokud chci v Soči bojovat o přední příčky. Ale je pravda, že kopec v Soči je diametrálně odlišný od toho zdejšího. Další víkend pojedu v Lake Louise, kde je to víc podobné Rusku, a do olympiády je ještě celkem dost času na trénink. Ale já rychlé disciplíny nejezdím jen proto, že se chci vrátit k superkombinaci, spíš věřím, že se mi to může hodit i pro obří slalom a slalom. Navíc já jsem závodnice, ráda závodím a protože byla mezi prvním a druhým slalomem velká pauza, rozhodli jsme se ji využít.
A další plány?
Teď budu mít chvíli volno, pak mě čekají závody Severoamerického poháru a v pondělí přelétáme do Kanady, kde budu startovat ještě v jednom rychlostním závodě v Lake Louise. Potom se vracíme do Evropy a znovu se soustředíme na obří slalom a slalom. Ten další nás čeká v Courchevelu před vánočními svátky a slalom pořád zůstává prioritou, na ten se chci připravit.
