Telefonní linky Praha-Ruhpolding. Mobil Veroniky Vítkové předává jedna druhé, každou chvíli jsou v pozadí slyšet gratulace a nadšený křik. České ženy oslavují senzační třetí místo. Nejprve dejme slovo té nejzkušenější. VERONIKA VÍTKOVÁ štafetu rozjela.
Veronika Vítková
Jste všechny v šoku? Tohle nemohl čekat nikdo.
To tedy nečekal. To je... To je prostě... No nééé... (dlouhý smích).
Co jste dělaly, když Veronika Zvařičová finišovala na třetí příčce?
Ono je to tu daleko od buněk do cíle, my tam nestihly ani doběhnout. Věděly jsme, že do první šestky budeme. A pak tam dobíháme a jsme třetí.
Kdyby vám někdo řekl před závodem, že budete třetí, co byste mu řekly?
Že je prdlej (znovu se rozchechtá). Náš cíl byl být do 10. místa. Opravdu, opravdu.
Kdy jste tomu začaly věřit?
My věděly, že Verča jede na čtvrtém úseku výborně, že jí skvěle jedou i lyže, že se za Němkou vyváží. Tak jsme si říkaly, že to bude dobré, že nejhůř skončíme páté. Ale že nakonec předběhne i Henkelovou, to jsme fakt nečekaly.
Co jste jí pak řekly v cíli?
Ona pořád brečela a my jí pořád utěšovaly. A pak jsme začaly taky brečet. Tohle je dílo všech čtyř. I Týna (Černá) jela výborně. Ona se toho bála, ale my jí věřily. Stála jsem u servisáků po mém úseku a slyším do vysílačky: V Týně by se na předávce krve nedořezali. A zvládla to.
Jak to děláte, že jste v téhle sezoně tak dobré?
Asi dobrý trenér a dobrá příprava.
Neušily jste si na sebe před šampionátem v Novém Městě bič?
Ušily. Ale to jsme si s Gabčou Soukalovou ušily už začátkem sezony. Zatím to vychází a doufám, že to bude pokračovat do Nového Města. I když já sama dneska cítila, že to nebylo úplně ono, bolely mě nohy. Ale naštěstí jsem se sebrala.
Jaké budou oslavy?
Ty se kupí až na jaro.
To potom budou nejmíň desetidenní, ne?
Jo, to asi jo. Taky jsem to už slyšela.
Veronika Zvařičová
Svůj mobil Veronika Vítková předává dál. "Třeba Verče?" V pozadí se ozývá: "Mámu a tátu pozdrav." Finišmanka VERONIKA ZVAŘIČOVÁ hned spustí: "Já se teď furt směju a taky se mi chce brečet. Já to nechápu, jsem šťastná. To je úplně neuvěřitelný, zvlášť pro mě. Já si říkala, že nikdy nemůžu stát ve svěťáku na bedně, chápete? Tohle je pro mě pecka, já jsem z toho byla vyřízená, brečela jsem a v cíli seděla snad půl hodiny, fakt jsem nechápala, že jsme třetí. Neuvěřitelný."
Jaké je to předjíždět osminásobnou mistryni světa Henkelovou?
To je docela vtipná otázka. Já tomu nerozumím. Krásný pocit. Máte radost, že se vám jede dobře. Já myslela, že mi dá kotel, že mi ujede. A najednou to s ní šlo jet. Jak jsem jí ujela z toho kopce, tak jsem z toho byla nadšená. Ale nic jsem nepodcenila. Říkala jsem si, hlavně v té zatáčce nespadni, ta rovinka je fakt dlouhá. Ale věřila jsem si, že by už mě vzít nemusela.
Dobrá střelba vám dodávala energii?
Jo, když jsem vleže dala nulu, byla jsem fakt šťastná. Vestoje jsem střílela pomalu a dvě nedala, tak jsem si říkala, že to musím dobít. Ale všimla jsem si, že i Henkelka dobíjí, tak jsem se snažila co nejrychleji dostřílet a mazala rychle za ní.
Henkelová za vámi v cíli přišla. Co říkala?
Jo, hnedka mi říkala, že gratuluje. Já jí mám ráda, ona je hodná holka.
Čím to oslavíte? Co by vám teď holky měly za ten finiš koupit?
Mně? To nííííc. To já mám ještě hodně co dokazovat, ještě musím něco zajet, aby mi někdo gratuloval. Radši zůstanu na zemi. Ony mě teda chválily. Když jsem tam brečela. Gabča řekla, že jsem ji fakt překvapila. To je dobrý.
Gabriela Soukalová
Ta, o které je řeč, mezitím přichází. GABRIELA SOUKALOVÁ. Znovu tedy předáváme mobil. Soukalová slavila po nemoci na druhém úseku velký návrat, předávala jen desetinu za domácí Gössnerovou. "Ale byl to pro mě nejtěžší závod z celé sezony. V plné euforii jsem vlétla do prvního kola, jenže po něm jsem trochu musela ubrat, byla jsem víc unavená než obvykle. Ale strašně jsem se těšila, sníh byl rychlý a trať dobrá. Tedy kromě těch nebezpečných zatáček, tam jsme radši plužily, než abychom padaly."
Norku jste přesto na začátku kopce vždy předjížděla.
Snažila jsem se strategicky vybrat si tu první pozici. Bála jsem se, kdyby spadla, abych nešla do ní. I když jsem toho měla nahoře na kopci dost.
V souboji s Gössnerovou jste si pak řekla, že si jí dneska ujet nenecháte?
No řekla, ale potom jsem viděla, že už na ni nemám. Možná kdyby to bylo ještě o kousek delší, ale to ne, to je vždycky jen kdyby.
Cítíte úlevu, že i po nemoci se vás forma drží?
Já se ještě úplně nedívala na analýzy, ale zdálo se mi, že na střelnici jsem se neuklidňovala tak, jako obvykle, že mi víc tepalo srdce a tepy nešly dolů tak, jak bych potřebovala.
Přesto se vám asi trochu ulevilo, ne?
Jo, určitě. Do mistrovství světa bych chtěla co nejvíc závodit, já ráda závodím, nemám ráda období, kdy se jen trénuje. Své jsem si odvedla a teď se budu soustředit, abych byla v Novém Městě ve své kůži.
Kristýna Černá
Nejmladší členka kvarteta, juniorka KRISTÝNA ČERNÁ, v tu chvíli pobíhala kdesi opodál. "Teď se zrovna někam ztratila," povídala Soukalová. Její štafetový komentář přidejme tedy dodatečně:
"Když se Gabča blížila na předávku úplně na špici, nevěděla jsem o světě. Trenér na mě cosi volal, ale co to bylo? Nevím. Snažila jsem se soustředit na střelbu, na to, abych minimálně dobíjela. Při rozjíždění jsem se cítila taková příjemně unavená, a to mám ráda. Navíc mi tady oproti Oberhofu sedí tratě a také lyže jsem měla skvělé. Za téhle konstelace to prostě vyjít muselo. Teď se chci soustředit na juniorské mistrovství světa, to je můj vrchol sezony. A pak se uvidí..."
