S aklimatizací po cestách mezi Evropou a Amerikou jste mívala problémy i dříve. Opět vás dostihly?
Tohle byla ale fakt katastrofa. Přijela za námi i Elis (Dřímalová), která je náhradnicí na závod týmů, a jezdila v tréninku tempo na trojku rychleji než já. Přitom Elis má osobák 4:28.
Vaše tělo bylo celé zpřelámané?
A tři dny po sobě. Což nebylo jen nevyspáním.
Čím tedy? Z Ameriky jste předtím letěli hned na trénink do Německa?
Ne, byli jsme tři dny doma a potom jsme jeli trénovat sem. Je pravda, že jsem to pak asi přepískla s tréninkem na ledě a se skákáním a s dalšími věcmi. A potom se mi jezdilo fakt hrozně.
Aha, zase jednou jste byla v tréninku maximalistkou.
No... Jak jsme byli chvíli doma a odpočala jsem si, tak jsem hned na ledě jezdila rychlá kola. Šlo to, proto jsem si říkala: Pohodička, ještě si přidám skákání a kolo a všechno možné. A za dva dny na to jsem nemohla chodit.
V tom se nejspíš nezměníte, že?
Jo jo, nezměním, já jsem pořád stejná. Petr (Novák) mi při tréninku říkal, že mám skákat jako vždycky. A já nevěděla, co je to jako vždycky. Tak jsem to trošku přehnala. Navíc se k tomu přidal ten časový posun z Ameriky a prostě se mi to tělo kouslo. Ale naštěstí se v pátek před trojkou zase vrátilo zpátky.
Takže pro příště sice už budete poučená, ale stejně to asi dopadne podobně, ne?
Přesně tak. (směje se)
Kdy vás čeká další přelet mezi kontinenty?
Na olympiádu do Ria. Tam snad blbnout nebudu.
Martina Sáblíkováv sezoně 2015 - 2016 DLOUHÉ TRATĚ: Tři pohárové závody a tři vítězství: dvakrát na 3000 metrů a jednou na 5000 metrů. 1500 METRŮ: Tři starty a vždy umístění do 5. místa: třetí, třetí, pátá. HROMADNÝ ZÁVOD: Dva starty a pokaždé vyhraný prémiový spurt, v cíli čtvrtá a opět čtvrtá. 1000 METRŮ: Tři starty v B-divizi a vždy bodované umístění, poprvé v kariéře na této doplňkové trati. Navíc nový osobní rekord. |
Páteční vítězství na trojce a čas 4:03,18 pro vás byly vzhledem k okolnostem v Inzellu příjemným překvapením?
Vůbec jsem nečekala, že takhle dobře zajedu. Hlavně jsem měla i kvalitní soupeřku do páru, Ruska Voroninová se držela se mnou, což mi pomohlo. Překvapilo mě, že jsem udržela stejně rychlá kola až do cíle, to bylo vážně super.
Stobodový náskok ve Světovém poháru je nyní velice příjemný.
Je. Ale každý den není posvícení.
Dobrý pocit jste pak měla i z nedělního pátého místa na patnáctistovce? S Nizozemkou Leenstraovou jste v předposledním páru bojovala do posledních metrů.
Patnáctistovka byla bezvadná. Pravda, po první třístovce jsem asi pět metrů jela po jedné noze, protože jsem musela kvůli střídání počkat, až přejede. To bylo takové zvláštní. První kolo mohlo být i rychlejší, ale odpočala jsem si za Leenstraovou na rovince. Chytla jsem hned hák a jela za ní. A čas 1:56,17 v cíli, s tím jsem byla hodně spokojená. Zvlášť když jsem viděla, co jezdí spousta holek předtím.
Přede vámi všemi opět na patnáctistovce skončily obě Američanky Boweová a Richardsonová, ale na to už si každý víceméně zvykl, že?
To jo. Akorát že tentokrát za nimi byla třetí Leenstraová jen o osm desetin. Nevypadalo to tak hrozně, jako když vyhrávaly o dvě a půl vteřiny.
V hromadném závodě jste si pak v závěru programu dojela pro vítězství ve třetím prémiovém spurtu, ale ve finiši už nešlo bojovat s dravými spurtérkami?
Hlavně cpát se po patnáctistovce do posledního spurtu v hromaďáku, to už pro mě vážně nemá cenu, protože jsem dost unavená. Po těch dalších 15 kolech na oválu vím, že to fakt nejde. Tak zkouším pořád to samé, snažím se ujet během hromaďáku. Ale žádná z holek se nesnaží jet se mnou a nikdo mi nevystřídá, protože ví, že bych jí potom mohla třeba ujet. S tím nic nenadělám. Jedou pěkně za mnou a pak si to ve spurtu rozdají.
V Inzellu jste v čele vláčku rychlobruslařek odtáhla snad kolo a půl.
A také předtím jsem byla prakticky pořád vpředu, zkoušela jsem to. Ale jak říkám, ta patnáctka hrála roli. Jinak to byl závod dobrý, sice těžký, ale mě bavil. Párkrát jsem jim tam zkusila i nastoupit. Ne s nějakou velkou akcelerací, ale nebylo to rozhodně tak strašné, jako když jsem jela masák v Kanadě. Tam jsem si po patnáctistovce myslela, že je po mně, a nebyla jsem si vůbec jistá, jestli za nima uvisím v háku.
Teď míříte na další Světový pohár do Heerenveenu a po něm si dopřejete krátký odpočinek?
Až od 22. prosince si ho dopřeju. Z Inzellu vyrážíme autem do Heerenveenu, ale po svěťáku ještě jedeme na přípravu do Collalba. Mám v ní trochu manko. Třeba taková Holanďanka Kleibeukerová, která trénuje jen na pětku, si ji zajela jednou v Americe a jinak tam s ostatníma jen trénovala a nabírala sílu.
V Collalbu, jak je vašim dobrým zvykem, opět vytáhnete i kolo?
To asi vytáhnu.
Horské nebo časovkářské?
Horské určitě. Ale pokud bude rozumné počasí, asi i to časovkářské.
