O to, aby se dnům zasvěceným rodinnému životu vyhnul, devětadvacetiletý obr docela tvrdě bojoval. Proti Kubě byl u 29 českých bodů, proti Indii u 22 a s Německem bodoval v 19 případech. Až dodatečná úprava ho připravila o třetí dvacítku. Během víkendu si zaútočil hodně - hlavně proto, že musel.
Rozhovor probíhá ve chvílích, kdy německé publikum nadšeně bouří a oslavuje postup svého týmu. To se asi neposlouchá snadno.
Nadšení z toho nejsme, jenže Němci si to zasloužili. Ale museli si to vybojovat, o to je to zase pro nás hezčí. Bylo vidět, že z nás měli respekt. Byla jenom škoda, že jsme si to zkazili vlastníma chybama.
Jak prestižní to utkání pro vás bylo?
Pro nás ten zápas nic neřešil. Chtěli jsme jim to ztížit, Němci to museli ocenit, protože jsme je přinutili si šáhnout. Myslím si, že to špatný zápas nebyl.
V prvních třech setech jste výhru měli vlastně už na ruce, vyšlo to ale jenom jednou.
Jsou to maličkosti, co rozhoduje. Jednou to ujede mně, podruhý dalšímu... To je těžké. Na této úrovni se chyby neodpouští. A tohle byly chyby, za jaké se platí. Chyby v důležitých okamžicích.
Vy osobně jste byl pokaždé nejlépe bodujícím Čechem. Jaký turnaj jste odehrál?
To je potvrzení toho, že mi Ondra Boula věřil. Proti Německu nebylo procento úspěšnosti zase tak velké, ale šlo se do vysokejch balónů a muselo se to řešit. Navíc proti jejich bloku, na kterém si tolik zakládají. V tom to bylo těžké.
Na turnaji jste byli v roli třetího vzadu, zvlášť proto, že jste nepřijeli kompletní...
Všichni se obávali omluvenek. Že nepřijel ten a támhleten. A podívejme se, myslím si, že jsme zahráli tři dobrý utkání. Kluci tu odvedli výbornou práci, můžeme na ně bejt jenom hrdí. Nedopadlo to nakonec tak, jak jsme všichni chtěli, ale šance tam byly. V těch důležitých zápasech chybělo jen málo. Škoda, ale to se už nedá nic dělat.
Po olympijské kvalifikaci jste měl dostat volno. Platí to?
Ano. S trenérem jsem domluvený, že pojedu jen tuto kvalifikaci. Říkal jsem mu, že mě musí pochopit. Teď jsem si vyhradil čas pro rodinu. Mám dvouletýho kluka a za letošní sezonu jsem si ho moc neužil. Jemu i ženě to dlužím.
A co kdyby tým postoupil do Londýna?
Tak bych to kousl. To by bylo jediné. A žena by to pochopila. Takový postup je sen každýho, to by byla paráda. Žena je taky hodně sportovně zaměřená, pak by šlo volno stranou.
Jakou zkušenost do dalších období si vlastně odnášíte ze setkání s trenérem Stewartem Bernardem?
Celkově bych to hodnotil pozitivně. Jsem rád, že jsem tuhle přípravu odjel ve zdraví a že se mi nic nestalo. Kluci hodně odpadávali, z toho jsem měl strach. Příprava byla hodně náročná. Trenér je na to tvrdý. Já jsem sice z Trenta zvyklý na leccos, ale takhle po sezoně... Občas jsme to kousali, ale jsme už takoví, že si zanadáváme na pokoji, ale potom zase uděláme všechno, co se po nás chce.
