Věřil jste třeba před deseti lety, že ještě pořád budete hrát?
To víte, že jsem si to propočítával, a říkal si, že někdy v roce 2012 už těžko budu hrát volejbal. Ale dokud to jde, končit nechci. Nabíjí mě teď práce s mládeží, v áčku už tu roli nemám zase takovou. Ale to spojení s koučem mládeže mi přijde ideální, mám práci s kadety, s juniory, starší žáci jsou v Ústí po šesti letech první tým, který si může sáhnout na medaili.
Jak jste na tom se zdravím?
Nic hrozného. Loni jsem měl problémy s kolenem, teď mě začalo zlobit i to zdravé. Ale snad to vyřeší nějaká injekce. Ohrozit kariéru už mi to nemůže, vždyť je mi 41.
Ústí se teď možná budou hodit vaše zkušenosti. Místo bitvy o play-off se musí prát o záchranu.
My jsme do toho šli s tím, že se budeme prát o 10. místo, což ještě pořád reálné je. Ale je pravda, že vzhledem k tomu, jak sezona probíhá, jsme měli hrát daleko výš.
Co chybí?
To, co loni. Hráli jsme s kluky, kteří hráli extraligu poprvé. A letos to samé. Abyste měl úspěch, potřebujete tým, který je pár let spolu.
Ta nezkušenost se projevuje hlavně v koncovkách.
V nich je to nejvíc vidět. Výrazně jsme neprohráli ani s Budějovicemi, s Libercem. Je paradox, že se držíme s favority celý zápas, ale koncovky prohráváme i s těmi slabšími. Celý zápas hrajete dobře a za stavu 23:23 ty dva balony prostě nesložíte. To není o tom, že nemáte natrénováno, to je v hráčích. Někdo dělá rekordy na mítincích, jinému to prostě nejde.
Zklamalo vás, že play-off je asi po těch prohrách v tahu?
Tajně jsme doufali v 8. místo, ale chce to čas. Podívejte na ČZU Praha, už jsou pět let pohromadě a taky ještě moc neukázali. Ale do dvou let úspěch udělají, dorůstají jim hráči. U nás uvidíme, jestli zase budeme muset začínat další sezonu s novým týmem, nebo jestli to jádro udržíme a využijeme toho, že jsme o rok zkušenější.
Ale udržíte vůbec extraligu?
Ty dva klíčové zápasy s Havířovem a Starým Městem podle mě zvládneme. Už chceme dokázat, že ty problémy s koncovkami jsou za námi. Že je začneme vyhrávat.
V Ústí působíte i v roli hrajícího asistenta kouče Reného Dvořáka. Jak to funguje?
Pořád jsem spíš hráč než asistent, zase tolik spolu nekonzultujeme. Ani moc mluvit nemusíme. My se na sebe podíváme, a víme.
Vy byste si nechtěl zkusit práci hlavního trenéra u dospělých?
Já si to zkusil už loni. Je něco jiného, když se vám povede složit a udržet tým, který by mohl hrát o třetí čtvrté místo. Nebo koučovat mančaft, s nímž musíte za sezonu vyhrát 2 zápasy. Každému by se určitě líbilo trénovat třeba Budějovice nebo se vrátit do dob Setuzy.
Přepadne vás občas nostalgie na časy, kdy Ústí sbíralo tituly?
Určitě si vzpomenu. Byl jsem mladý, vše před sebou, vyhrávali jsme, paráda. Ale ty doby, kdy se nakoupilo 12 hotových hráčů a vyhrávali jsme tituly, to už se nikdy nikde asi opakovat nebude.
A bude v Ústí zase lépe?
Může být. Dorůstá nám dobrý ročník mladých, nakukují do nároďáku.
A podívejte, kolik adeptů současného národního týmu prošlo Ústím - Habr, Moník, Salon, Kopáček, byli tu i Beer či Bezděka. To by byl mančaft na 2. místo!
