České veslování vyhlíží o velikonočním víkendu historický milník. Milan Bruncvík pojede jako první Čech v dějinách slavný závod veslařských osem Oxford - Cambridge. "Bude to splnění velkého snu. Dosud jsem se na tenhle závod díval jen v televizi," těší se 28letý Bruncvík.
Jak vás napadlo, že budete studovat a veslovat v Anglii?
Když před třemi lety jela posádka Cambridge pražské Primátorky, byl jsem jedním z mála, kdo z českých veslařů mluvil anglicky. Po závodě se mě trenér a jeden profesor z Cambridge ptali, jestli bych po ČVUT nechtěl jít studovat k nim. Předloni mi přišel e-mail, zájem jsem potvrdil, vyplnil přihlášky a formuláře a po roce - loni v srpnu po olympiádě - mi přišla odpověď, že mě vzali.
Jak jste bojoval o místo v lodi?
Musel jsem projít výběrovým procesem, který začal hned zkraje září, měsíc před začátkem prvního semestru. Hodnotili nás podle testů na vodě, na trenažéru, v posilovně. Dvakrát jsme byli na soustředění ve Španělsku, zkoušely se různé kombinace posádek. Původní třicítka se zúžila na dvacet lidí, což je první a druhá osma plus čtyři náhradníci.
Co všechno se musí sejít, aby veslař uspěl jako vy?
Musíte mít výborné studijní výsledky, angličtinu i veslování na vysoké úrovni. A taky dostatek financí.
Prozradíte částku, na kterou vás rok studia v Cambridgi přijde?
Peníze na školné a všechny poplatky včetně ubytování a životních nákladů musíte prokázat hned. Univerzita tak chce předejít tomu, aby někdo třeba na jaře nezačal říkat, že už je bez peněz. V mém případě to dělalo 18 000 liber (asi 560 tisíc korun), což mi z větší části zaplatili sponzoři, zbytek byl na mých rodičích a na mně.
Co v Cambridgi studujete?
Po roce bych měl získat titul MPhil čili Master of Philosophy. To u nás nemáme, je to něco mezi inženýrem a doktorem. Doufám, že mi to pomůže v dalším uplatnění.
Zmínil jste primátorky. Je v posádce Cambridge někdo, koho jste znal z Prahy před třemi lety?
Tehdy na Vltavě závodil George Nash, který loni na olympiádě získal bronz na dvojce. Z našich veslařů je jediným Angličanem, v lodi sedí čtyři Američané, dva Australané a moje maličkost. Pak už jen kormidelník je Angličan. Závod je velice prestižní, což platí především v angloamerickém světě, proto je i mezinárodní složení.
Jak se cítíte coby jediný zástupce východní Evropy?
Je pravda, že veslaři z východní Evropy jsou tady výjimkou. I proto mám motivaci. Příprava byla hodně náročná. Navíc se nám po celou dobu dostávalo podpory od trenérů i bývalých veslařů, kteří už závod jeli, jezdili se dívat i na tréninky. Od nich vím, že během závodu se na březích Temže shromáždí na 250 tisíc diváků, že televizní přenos sleduje v různých koutech světa 160 milionů lidí.
Dá se vůbec srovnat veslování v Anglii a v Česku?
Největší rozdíl je v tom, že tady je možné začít s vesly na střední škole i na univerzitě. Tím pádem mají Britové mnohem větší členskou základnu a větší šanci, že objeví talenty. A i když se neprosadí do profesionálního veslování, vědí, o co kráčí. Proto je tu veslování nesrovnatelně populárnější než v Česku.
Jak jste bral odchod na ostrovy? Jako pokračování veslařské kariéry? Nebo další krok ve vzdělání?
Jelikož jsem po celou veslařskou kariéru byl na denním studiu, beru odchod do Anglie jako pokračování studijně-veslařské dráhy. Zatím mi to tady připadá jako sedmiměsíční veslařské soustředění spojené s výukou.
