Jezdila jste po celý průběh po boku Slovenky Poliakové. Plánovala jste, že budete kroužit stále spolu?
Určitě ne. Záměrem by bylo jí ujet (úsměv). To se mi bohužel nepodařilo, ale na druhou stranu mohu být ráda, že pokaždé střílela stejně jako já, takže mě podržela a mohla jsem s ní bojovat až do posledního kola. Mrzí mě, že jsem si závěrečnou položku nepohlídala a nechala tam dvě kola.
Střelecky se vám více dařilo netradičně vleže. Proč vaše silnější stojka tentokrát selhala?
To je vlastně pravda (úsměv). Nevím, kde byla chyba. Spíše se trochu nakumulovala únava a nedokázala jsem střelbu udržet na nohách.
Vaše umístění bylo vždy „na bedně“. Mělo však sestupnou tendenci. Je to úleva, že už máte po mistrovství?
Opravdu jsem ráda, že už je konec, protože jsme za sebou měli náročný blok. Čtrnáctidenní vysokohorské soustředění na Pokljuce, poté týden na mistrovství světa. Program byl hodně vyčerpávající. Teď jsme si to tady zpestřili třemi závody, což není nic jednoduchého. Ale doufám, že se to přesune do zimy, protože toto je dobrá příprava.
Nakonec si tedy odvážíte tři medaile. Čekala jste takové výsledky?
Mohu být spokojená, jelikož se mi tady nikdy moc nedařilo. Kazí to trochu hodně chyb na střelnici. Na trati se cítím lépe než předtím, takže věřím, že v přípravě jdeme správným směrem. Ale ukáže se až v zimě. Teď je na hodnocení ještě brzy.
Jel se tady opět noční supersprint. Byli překážkou na asfaltu jako loni slimáci?
Zvířátka byla. Jelo se po dešti, takže slimáci vylézali, ale nebylo to tak hrozné. Jinak trať úplně mokrá nebyla, spíše na ní leželo hodně listů. Trochu jsem se bála, že mi to v zatáčce může usmeknout. Při jednom sjezdu jsem viděla, jak jedna soupeřka leze zpod meze. Opravdu to bylo celkem těžké.
Předpovědi hlásily déšť, ale vám počasí přálo a po celý průběh závodu prosvítalo sluníčko. Chystala jste se i na mokrou variantu?
Doufala jsem, že pršet nebude, a nijak se nepřipravovala.
