Věřil jste si, že český rekord padne?
Proč by nepadl. Ta dráha byla fantastická. Závodilo se mi hrozně dobře. Sektor je rychlý a moc pěkný. Věděl jsem, že jsem první, tak jsem šel rovnou na 582.
Proč to nevyšlo?
Musím říct, že jsem to trošku podcenil, protože jsem nechal tvrdší tyče v Česku. Samozřejmě na 550 i 570 by to stačilo, ale na 582 jsem už potřeboval tvrdší tyč, proto to nevyšlo.
Zdálo se, že ani přesně neznáte pravidla, kdy ještě můžete pokračovat.
Bylo trochu nepříjemné, že celkově po čtvrtém křížku se už vypadávalo, a muselo se proto postupovat čistě. To byl taky důvod, proč jsem vynechával, a mohl pak jít na 582.
Jenže, když závodník zbude v soutěži sám, tak už platí standardní pravidla.
Aha, tak to je pro mě absolutně nová informace. Ale taky jsem jel sem s tím, abych si nic neudělal, vyhrál a ušetřil síly na Zlatou tretru. K ní všechno směřuju a doufám, že to na ní bude nejlepší.
Hrozilo kvůli silnému větru zranění?
Trochu jo. Pár kluků mělo namále. Jeden odskákal po jedné noze. Ale dalo se před skokem počkat, vůbec to nakonec nebylo špatné. Jsem rád, že jsem získal plný počet bodů a doklepnuli jsme to až do konce.
Dokonce se uvažovalo, že by se soutěž přesunula dovnitř.
To byla první soutěž v životě, kdy jsem viděl, že rozhodčí drží do poslední chvíle laťku provázkama, což bylo dost směšné. Nakonec ale vítr nebyl špatný, foukalo totiž z boku a do zad. Samozřejmě, pokud by to šlo do obličeje, tak by se skákat nedalo a museli by s tím něco udělat.
Myslel jste na to, aby jste nepokazil výsledek celému týmu, který mířil za prvním místem?
Bylo to trochu svazující. Trenér chtěl, abych skákal už 515, ale 530 bylo akorát. Mám skočeno skoro o 60 centimetrů víc. Skočil jsem potom sice 550 až na třetí pokus, ale věděl jsem, že na té tyči to skočit musím. Pokud by to spadlo, tak bych byl naštvanej.
