Příští rok se Raboň stane kolegou olympijského šampiona Jaroslava Kulhavého nebo Terezy Huříkové, v dresu továrního týmu Specialized bude jezdit převážně maratony a tvrdí: "Není to tak, že tam chci jen nějak dojezdit kariéru, chci uspět."
Je to ale velký zvrat ve vaší kariéře.
Situace na silnici je až katastrofická, týden, čtrnáct dnů tam není žádný čas a tady jsem se dohodl za týden. Ten krok pro mě nebyl až tak těžký, přestože jsem si v první chvíli říkal, jestli se s nabídkou nezbláznili. Pak jsem se ale dostal do kontaktu s Jardou Kulhavým, jeho trenérem Zapletalem, kteří o tom něco vědí, tak jsem se během týdne uklidnil a začala mě ta myšlenka bavit. A už teď se dá říct, že jsem přepnutý na maratony, celý týden netrénuju na ničem jiném než na horském kole a dělám všechno pro to, abych ukázal, že to nebyl omyl.
Jenže zkušeností z horských kol nemáte mnoho, ne?
Spíš z dětských let, jako kadet a junior jsem na nich i závodil. V posledních letech byla součástí mé přípravy, žiju v České republice a zimní měsíce jsem se snažil trávit právě na horském kole.
Máte obavy z toho nejistého kroku?
Kdybych nebyl stoprocentně přesvědčený, že můžu uspět, nešel bych do toho. Ten nejdůležitější bod na vahách byla moje návštěva u Jardy. Absolvovali jsme tříhodinový trénink, kde si mě pěkně otestoval. Pak jsem mu na rovinu řekl, že jsme sice kamarádi, ale že chci od něj slyšet pravdu. Jestli na to mám, jestli bych do toho měl jít, abych si sám neudělal ostudu. Řekl, že to dám.
Technika bude tou největší překážkou?
Kondici ze silničního světa mám, na bajkách není běžné jezdit třítýdenní etapáky. Mně není cizí strávit v sedle pět šest sedm hodin. Ale když i Jarda shledal, že na téhle úrovni je to dostačující... Kdybych byl úplné dřevo, tak mi to nedoporučí.
Umíte si vyměnit defekt?
To už si ze mě dělali srandu, že na bajku těžko zvednu ruku a zezadu ke mně přijede týmové auto s náhradním kolem nebo bidonem. Mám teď domácí úkoly - doma před televizí se učit nýtovat řetěz a měnit defekt.
NOVÝ POSED. Cyklista František Raboň vymění silniční kolo za to horské, na kterém se musí sžít s novou pozicí.
U OMEGY SKONČIL. Cyklistovi Františku Raboňovi skončil u silničního profitýmu Omega Pharma-Quick Step kontrakt a jeho dres vyměnil za barvy bikového Specialized Factory Racing.
Už máte představu o tom, jaké závody budete absolvovat?
Program se teprve připravuje, ale půjde o ty největší závody, mistrovství světa, Evropy a starty hlavně v cizině. Podle volného času přibudou i české závody, jen zatím nevíme jaké a kolik jich bude.
Bavíme se hlavně o maratonech, že? Cross country vás neláká?
Teď by to reálné nebylo, když jsem viděl některé tratě, myslím, že bych polovinu okruhů běhal. Uvidíme po první sezoně.
A co třeba olympijské hry v Riu?
Je to motivace, na silnici jsem olympiádu odmítl kvůli silničnímu angažmá. Ale takto nad nepřemýšlím, budu se věnovat maratonům, to bude moje parketa. Cross country milerád přenechám Jardovi, Ondrovi Cinkovi a dalším skvělým klukům.
Jakou roli hrály ve vaší volbě finance?
Jsem mile překvapen podmínkami, mám nastavený základ a k tomu hodně bonusů podle toho, jak budu dobrý. A když budu, dostanu se na stejnou částku jako na silnici. Nebyl jsem na peníze extra náročný, cyklistikou už jsem se zajistil do konce života, bral jsem to spíš jako výzvu ukázat, co ve mně je.
Biková smlouva byla lukrativnější než šlapat v Hradci?
Stoprocentně! A řekl bych, že i než zůstat v ProTour týmu.
Je bikové angažmá přestupní stanice a myslíte na návrat?
Určitě ne. Smlouva je podepsaná na rok, ale pokud budu úspěšný a přijde další nabídka z horských kol, tak se nebudu rozmýšlet. Pokud se mi dva tři roky bude dařit, tak se v 33 nebo 35 letech na silnici vracet nebudu.
Je něco, co vás při loučení se silničním pelotonem mrzí?
Tour de France, to je asi jediné. Jsem rád za kariéru, nějaké závody jsem vyhrál, potkal se s perfektními lidmi, ale Tour mi chybí a chybět bude. O to větší motivaci mám na horská kola, kde bych mohl získat vítězství, o kterých bych na silnici nepřemýšlel. Dres mistra Evropy, mistra světa...
