Jména závodnic na stovce překážek stejně jako na 800 a 5 000 metrů mužů organizátoři dosud neprozradili. "Opravdu netuším, kdo přijede," řekla Škrobáková. "Pan manažer (Alfonz Juck – pozn. red.) mě zatím nechává v napětí, ale konkurence byla v Ostravě vždycky velmi vysoká."
Takže věříte, že přijedou nejlepší Američanky a Jamajčanky?
Doufám, že mi manažer Juck přichystá velmi silnou konkurenci. Velké výkony můžete běhat, jen když vedle sebe máte někoho pořádně dobrého. Snad předvedu velmi dobrý výkon.
Jaký?
Zkusím zaútočit na svůj český rekord z roku 2009 (12,73 vteřiny – pozn. red.).
Co považujete za svůj největší úspěch na ostravském mítinku?
Nevím, který rok to bylo, ale zaběhla jsem 12,94. To je úspěch na to, že Tretra bývala koncem května, tedy na samém začátku sezony.
Takže vám vyhovuje, že letos bude mítink až na konci června?
To je plus, protože forma koncem května není tak vysoká. Na konci června po mistrovství republiky a Evropském poháru by forma měla být nejlepší.
Co pro vás Tretra znamená?
Vždycky to byl můj oblíbený mítink, vždy tady byla silná konkurence. Letos je to pro mě vrchol přípravy na mistrovství světa.
V Ostravě vás čeká i nová dráha.
Doufám, že povrch bude rychlý a kvalitní, že bude svědčit sprinterům i technickým disciplínám a budou padat světové výkony.
Čím to je, že v Česku už roky nemáte konkurenci?
Netuším. Sama se nad tím občas pozastavuji. Máme velmi kvalitní sprinterky, ale s překážkářkami je to horší. Nevím, jestli je to tím, že se holky překážek bojí, protože přece jen už je to trochu sprintersko-technická disciplína. Člověk tam potřebuje naběhat kvanta překážek.
Tak jako vy?
Moje začátky byly o tom, že jsem chodila domů s krvavými koleny. Ze začátku to trochu bolí, chce to dril, běhat a běhat přes překážky. Takže možná mi soupeřky chybějí proto, že holky nechtějí mít obitá kolena. Vzhledem k menší konkurenci bych jim ale poradila: Chcete na olympiádu? Tak začněte běhat překážky.
Tak jednoduché to určitě není.
Chce to trpělivost a dril. Běhám už patnáct šestnáct let. Pět šest let mi trvalo, než jsem se to naučila. Zpočátku jsem spoustu závodů nedoběhla kvůli kolizi s překážkou. To se mi teď už skoro nestává. Pořád ale čekám, že mi tady nějaká kvalitní soupeřka vyroste.
Pořád vás i po těch letech překážky baví?
Pořád. A velmi. Možná i stále více.
O jiné disciplíně jste nikdy neuvažovala?
Když jsem začínal v Čejkovicích s atletikou u pana Damborského, tak jsme měli plán, že ze stovky překážek přejdeme na čtvrtku překážek, protože sprinterky v šestadvaceti letech ztrácejí rychlost. Jenže vzhledem k tomu, jaká je u nás momentálně na čtyřstovce překážek konkurence, tak bych byla hloupá, kdybych na ni přešla.
