„Letos jsem si v Polsku dupl, že musím jet. Bylo by pěkné Přilbu konečně vyhrát a vystavit ji u nás ve firmě, aby se na ni táta a brácha (kteří ji sami nikdy nezískali) mohli dívat,“ vykládal dobře naložený Dryml při středeční tiskové konferenci k závodu, kde seděl i v roli místopředsedy místního klubu.
Jak náročné je při Zlaté přilbě dokráčet až na vrchol?
Závod se vždycky dělí na samostatné části. Já budu pravděpodobně začínat ve čtvrtfinále, takže pro mě na čtvrtfinále, semifinále a finále. Předloni jsem byl až ve finále a v tom závodě mi všechno vycházelo poměrně dobře, cítil jsem se na to, že bych Přilbu mohl vyhrát. Pak jsem však pro finále dostal druhou startovní pozici a nějak hůř jsem to odhadl. Předtím se mi dařily starty ze čtyřky a z pětky. Když vylétla páska nahoru, u té dvojky jsem zůstal stát, takže šance na vítězství pro mě v tom okamžiku skončily. Pak jsem se ještě v posledním výjezdu posunul z pátého místa na čtvrté, ale to už bylo jenom o tom, že jsem to nechtěl úplně zahodit. Je třeba štěstí. Budu se na to hodně připravovat. Toho času v kariéře už mi zase tolik nezbývá. Dám tomu nejlepší střelu a snad se trefím.
Je nutné nastavit si hlavu tak, abyste třeba nepodlehl tomu, že se vám předchozí část závodu dokonale vyvedla?
Tím se ukolébat nedá, že vyjde třeba čtvrtfinále. Dráha se pořád mění, člověk nesmí usnout na vavřínech a pořád to musí dolaďovat. Předloni jsem v semifinále jednu jízdu vyhrál, pak jsem byl druhý, finále tím měl zajištěné a tu poslední jsem si odpočal. Nad tím člověk taky musí přemýšlet, i nad tím, jak je technika nastavená.
Vnímáte závodění jinak, když už nejezdí váš bratr Lukáš?
Když brácha skončil, začátek sezony byl jiný, hodně jiný. Teď jsem si už ale zvykl, nemusím se starat o mladšího bratra, jsem tu jenom sám. To je samozřejmě vtip (úsměv). Ty poslední dva měsíce jsem trochu změnil myšlení, jeho konec kariéry jsem vytěsnil. Teď jsem jediný v rodině, kdo tu historii nese dál.
