Jeho pokusy přitahovaly míč do obroučky ostravského soupeře jako magnet. Bodový zápis mluví za vše. Střely za dva body s úspěšností 100 procent. Z trojbodové vzdálenosti rovněž všechny zcela přesné. Jen dva neproměněné trestné hody ze sedmi nabídnutých neskončily na místě určení. Devatenáctibodový výkon Bohačíka přesto nesmazatelně pomohl Bekse k celkem hladké výhře.
Za vítězstvím jste směřovali od prvních minut. Našel byste přesto nějaké krizové momenty?
Žádné větší tam nebyly. V basketbalu to může být o dvacet, pak nevyjdou dvě tři střely, špatný doskok, soupeř dá rychlý protiútok a náskok se stáhne. Ale pro nás bylo důležité, že naše vedení bylo dostatečné. Z naší strany byla druhá půle pod kontrolou. Sice to nakonec skončilo o deset, když tam Ostrava trefila ještě dvě šťastnější trojky. Jak říkal i kouč hostí Medvecký, tak byl rád, že skóre na konci zkorigovali a neskončilo to třebas o pětadvacet. Ačkoliv do toho ke konci ještě šli, tak z mého pohledu jsme si koncovka a prakticky i celý druhý poločas bezpečně hlídali.
Osamocený voják v poli dlouhé cesty nelitovalByl to zvláštní pohled. Na zápas Beksy s Ostravou zavítalo oficiálně 850 diváků. Mezi nimi se vyjímal i jeden fanda hostující Nové Huti, který nechtěl uvést své jméno. Byl nepřehlédnutelný. Kromě toho, že kolem něho nikdo další neseděl, zaujal velkou vlajkou, šálami na krku a bubnem. Nedaleko vřískající houf mladých fandů Pardubic s výrazně pestřejším instrumentem nástrojů neměl šanci překřičet. A jeho oblíbenci na palubovce mu ani příliš důvodů k povzbuzování nedávali. "Vyrážel jsem kolem půl třetí. Domů se vrátím zhruba půl hodiny před půlnocí," prohlásil smířlivým hlasem při čekání na pardubickém vlakovém nádraží. Příště dle vlastních slov pojede znovu, ačkoliv výkon týmu ho zklamal. "Nebylo tam žádné nasazení, ale i přes tu prohru na ně nezanevřu. Doufám, že v dalším zápase to bude lepší. Po našich předešlých výhrách tady jsem věřil, že bychom mohli překvapit i teď," dodal předtím, než si šel blíže poslechnout tóny linoucí se od hráčky na piano, u níž si poté krátil dlouhou chvíli před odjezdem směr Ostrava. Věrnost, víra a odhodlání. To všechno bylo z projevu muže středního věku patrné. Na otázku, zda ho nemrzí, že vážil tak dlouhou cestu a pak viděl nepovedené představení s úsměvem, podotkl. "Asi zajdu za šéfem klubu a nechám si proplatit vstupné a jízdenku." |
A nedocházely vám ke konci už síly? Přeci jen u některých hráčů visel před startem zápasu otazník kvůli nemoci.
Neřekl bych. Na posledních pět minut kouč určil sestavu. Na hřiště šli mladí hráči jako Tomáš Šoukal nebo Jirka Šoula, který nastoupil už v průběhu. Ale dostali příležitost, když vystřídali ty starší. I z důvodu, že se složení prostřídalo měl mančaft sil dostatek. V závěrečné fázi jsme si už byli jistí, že si vítězství nenecháme vzít, takže došlo i k tomu snížení na desetibodový rozdíl.
Na hřišti jste strávil bezmála třicet minut. Ale hlavně vám do koše napadalo téměř vše, na co jste sáhnul. Vzpomenete si, kdy se vám podařil podobný kousek?
Párkrát se mi taková bilance už podařila. Ale většinou to vyplyne až ze hry. V zápalu hry si na to člověk ani nevzpomene a jde do každé volné střely. Občas se to povede. Myslím, že už jsem něco podobného zaznamenal letos proti Opavě, ale ne že bych se na to soustředil, a zase tak statistiky nesleduji. Ale samozřejmě to potěší.
Zápas přinesl hodně ostrých soubojů a nehrálo se rozhodně v rukavičkách. Pět soupeřů mělo na konci počet čtyř faulů. Také jste odcházel do kabin se čtyřmi fauly. Jak jste to z pohledu těch zákroků viděl vy přímo ze hřiště?
Musím uznat, že utkání bylo tvrdé, a to se ještě spousta věcí nepískla, což je pro mě osobně lepší. Mám radši, když si jdeme více do těla, nepískají se všechny kontakty a hra se tak moc nekouskuje. Pokud je to fér tělo na tělo, tak mi tento způsob basketu svědčí víc, než když rozhodčí hodnotí veškeré doteky jako faul.
Pro vás skončila předvánoční část, ale ještě před Novým rokem nastoupíte v atraktivním duelu proti Nymburku. Jinak byste hráli až téměř v půli ledna. Nemrzí vás, že ta vánoční pauza mohla být delší?
Vůbec nelituji. Trénovat bychom stejně museli, protože bychom určitě neměli dvanáct třináct dní volno. To by nepřipadalo v úvahu a pak bychom se do toho těžko dostávali zpátky. Šestadvacátého nás proto čeká první trénink. Teď se těším na setkání s rodinou a tradiční návštěvy.
Zápas byl tvrdý. Došlo i na krevAktéři duelu nabídli přítomným divákům zajímavou podívanou. Jedinou kaňkou na jinak pohledném představení bylo krvavé zranění hostujícího Luďka Jurečky. Dvoumetrový dlouhán se skácel k zemi na začátku závěrečné čtvrtiny po nepřehledném kontaktu s domácím Samuelem Faifrem. Otřesený Jurečka chvíli ležel poblíž postranní lajny. Obličej přitom skrýval v dlaních. Hra však ještě pár vteřin plynula dál, než se jeden z rozhodčích ohlédl a viděl třicetiletého borce v bolestivé grimase. V tom z nosu vyššího křídla Ostravy začaly téci proudy krve. Pokud byste čekali, že první pomoc přišla z lavičky hostí, jste na omylu. Největší přehled o celé situaci měla mladá žena, která seděla na židli hned vedle hrací plochy. Divačka neváhala a hbitě vyndala papírové kapesníčky, přičemž se s nimi natahovala blíže k trpícímu Jurečkovi. To už ke zraněnému hráči kvapem mířil jak zdravotník Ostravy, tak i pardubický doktor, kteří krvácení po chvíli s pomocí ručníku zastavili. Otřesený hráč po chvíli odešel po svých na střídačku, kde strávil poslední minuty utkání s chladicím pytlíkem ledu za krkem a tamponem v nose. Mezitím na místě kontaktu skončily i uklízecí práce. Ale mladý hoch s mopem v ruce ošemetnou situaci příliš rozumně nevyřešil. Louži krve totiž utíral náčiním, kterým měl za úkol čistit hřiště od potu hráčů. Kromě střídaní hráče tak nakonec muselo dojít i na výměnu ušpiněného hadru. Tvrdost souboje dokazuje i vyrovnaný počet faulů na obou stranách, kdy na konci svítilo u jmen hráčů v součtu šestačtyřicet hvězdiček značících nedovolené zákroky. |
