Zlatá tretra = Železný. To platilo léta. "Diváci se sem naučili chodit kvůli němu," říká Vítězslav Veselý, jeho žák a pro mnohé i nástupce. "Ne, ne, já nejsem nástupcem nejlepšího oštěpaře historie," ohradí se. "Ale mám tu pocit větší zodpovědnosti. Při Diamantové lize lidi pořád skáčou kolem Thorkildsena a Pitkämäkiho. Tam mám větší klídek."
Zato v Ostravě se vás každý ptá: Bude těch 90 metrů? Jak moc vám kouč tím přáním zavařil?
Ty dva metry tam pořád chybí...
Cítíte na tréninku, že tak dlouhý hod je už ve vašich rukou?
Spíš mám ten pocit ze závodů. Nikde se zatím letos nesešly moc extra podmínky. Třeba kdyby v Oslu foukal opačný vítr, bylo by to moc zajímavé. Navíc vím, že jsem to ještě technicky správně nehodil. Až to trefím... Ale nesmím se tím stresovat a vybudovat si z devadesátky v hlavě kdovíjakou hranici.
Vyhecuje vás tu atmosféra?
Místní publikum mě vždycky vyhecuje. Doufám, že to nebude až přespříliš, což se občas oštěpařům stává. Přijdete na závod, cítíte se super a říkáte si: Dneska to bude něco! Kvůli tomu pak začnete bláznit a lítat, chcete to hodit strašně daleko - a výkon nakonec vůbec neodpovídá tomu, co jste si mysleli při rozhazování. Já navíc záři reflektorů vyloženě nemiluju. Oštěp je hodně o hlavě. Nesmím chtít hodit devadesátku za každou cenu. Musím ukočírovat vlastní hlavu.
Jak to děláte?
Snažím se poučit z předchozích zkušeností. Říkám si: Házej a neblázni, pak to odletí. Třeba koulaři před pokusy čichají ke čpavku, i pár oštěpařů z Východu to dělá, aby před hodem hlavu naopak vybláznili. To mi nepomůže. Nebo jen tehdy, kdybych přišel na závod chcíplej a ospalej. Snad ve finále olympiády bych ten čpavek potřeboval (coby lídr tabulek skončil čtvrtý). Ale spíš jsem s povzbuzovacími věcmi zdrženlivý. Můj vnitřní systém mě nabudí dostatečně.
Co vše se tedy u vás musí na devadesátimetrový hod sejít?
Motivace a atmosféra - ale ta nemůže být lepší než na Tretře. Pak se musím dobře vyspat. A pomáhá mi, když je v ovzduší tlaková výše, já jsem na tlak náchylný, občas se mi motá hlava. No a pak samozřejmě musím být zdravý a připravený a musím mít štěstí na počasí.
Jaké je pro vás ideální?
Takové to asijské vlhké teplo. Oštěpaři potřebují, aby jejich tělo bylo ohebné, ale přitom pružné. A v zimě jsou svaly zatažené.
V Ostravě vlhké teplo nebude.
Já vím, ale snad tu bude aspoň trochu teplo a bez deště. Kdyby byla při závodě zima a ještě navrch pršelo, byl by to úplný zabiják.
A co to zdraví? Trápila vás přece achilovka. Už se umoudřila?
Po Dublinu ji cítím malinko víc. Ale myslím, že nebude mít na můj výkon vliv.
