Nejprve v listopadu ocenění od Autoklubu České republiky. Poté na začátku prosince premiéra v podobě účasti na pařížském galavečeru, v němž FIA odměnila nejlepší jezdce letošního ročníku Evropského poháru cestovních vozů.
A konečně tento týden další cena, tentokrát v prestižní anketě motoristických novinářů Zlatý volant, v níž skončil mezi českými okruhovými jezdci třetí.
„Letošek proběhl tak dobře, že je těžké vybrat okamžik, na který budu vzpomínat.“ Michal Matějovský |
Pro Michala Matějovského vyvrcholení výborné sezony, v níž se svými výsledky zařadil v Evropském poháru mezi nejlepší.
A také se přiblížil svému otci, na něhož v hodnocení úspěchů ztrácí už jen jedinou příčku - před třinácti lety se totiž Stanislav Matějovský stal mistrem Evropy v závodech tahačů.
„Není to úspěch jen můj, ale celého týmu, sponzorů a rodiny,“ říká devětadvacetiletý jezdec hradecké stáje Československý motorsport na jednu z nejvydařenějších sezon dosavadní kariéry.
Před sezonou jste mluvili o tom, že po loňském pátém místě chcete v Evropě na medailové pozice. Rok asi dopadl podle vašich představ.
Já bych to tak viděl. Jen na začátku nás v prvním závodě postihla malá technická závada, kvůli které jsme měli horší vstup do šampionátu, ale hodili jsme to za hlavu a pak už všechno probíhalo bezvadně. A nebyly to jen závodní jízdy, ale i testování, tréninky.
Na co budete nejvíc z tak úspěšného roku vzpomínat?
To je právě to, že letošek proběhl tak dobře, že je to vlastně celá sezona a těžko se vybírá jeden okamžik. Celá sezona byla povedená, nic nebylo špatně, jen víc takových let.
Michal Matějovský
|
Po takové sezoně jste si asi musel užívat všechny slavnosti, na kterých jste sbíral ocenění, jak jste prožíval svoji mezinárodní evropskou premiéru v Paříži?
Hlavně jsem za ni rád, stejně jako za to, že jsem tím navázal na tátu. On si pro cenu dojel před dvanácti lety, tehdy do Monaka, teď jsme byli v Paříži a on byl opět u toho. Cítím, že je na mě hrdý, že to dopadlo, jak to dopadlo.
Skoro se chce říct, že už ho doháníte, teď vám k tomu v evropském seriálu chybí už jen zdánlivá maličkost - vyhrát ho.
Jde sice o jiné závody, já jsme v cestovních vozech, on měl největší úspěchy v tahačích, ale určité srovnání to je. Budu rád, když ještě o tu jednu příčku postoupím výš, i když právě ten poslední krok bývá nejtěžší, vítězem může být jen jeden. Pokusíme se o to.
Předpokládám, že vám k tomu výrazně mohou pomoct právě otcovy zkušenosti.
Určitě, právě on mě před jednadvaceti lety posadil poprvé do auta a hned mi začal předávat své zkušenosti, které si musel získat sám. V tom jsem to měl jednodušší. Navíc nyní je jeho role výrazná především v pozici manažera.
Máte za sebou dvě kompletní sezony v cestovních vozech, budete se snažit posunout o tu jednu příčku výš v příští sezoně opět v tomto seriálu?
Určitě budeme pokračovat dál a se stejným vozem. Opět to tedy bude BMW a opět ve stejné třídě, v níž jsem dosud jezdil.
A tým, v němž jste nyní závodil s úřadujícím šampionem Petrem Fulínem?
To zatím nevím.
Stejně jako v minulých sezonách jste také spolupracovali se stájí Buggyra, stále ještě nepřišel čas na váš přestup k tahačům?
To je předčasné, teď v tuto chvíli jsou prioritní cestovní vozy. S Buggyrou ale spolupracujeme dlouhodobě, takže vyloučit se nedá nic. Teď jen vím, že budeme pokračovat jako dosud.
Loni jste jeden závod v mistrovství Evropy absolvoval, letos to v jednu chvíli vypadalo, že si zazávodíte dokonce v Mostě. Nakonec z toho sešlo. Proč?
Protože David Vršecký sice po testování na Dakar onemocněl, pak se z toho ale naštěstí dostal, takže jsem sice v Mostě byl, tým jsme podporoval a pomáhal mu, ale jen mimo závodní auto.
