Ne nadarmo je karlovarský kapitán Jan Vanke úřadujícím Nohejbalistou roku. "Výkony Liaporu rostou a padají společně s ním," vědí dobře také jeho soupeři.
Letos vedle Vankeho vyrostl tým, který si téměř dokráčel pro mistrovský titul. V grandiozním finále v Nymurku vedly Karlovy Vary nad favorizovanými Modřicemi 4:1 na zápasy a v tom následujícím, rozhodujícím ho od zlaté medaile dělily tři mečboly.
Série několika zkratů v řadě je však stála zápas a nakonec i titul, když Modřice otočily vývoj finále na konečných 4:5. Ještě dnes by nad karlovarskými hráči byla vidět snad i z letadla ta přetěžká deka, která na ně sedla během druhé poloviny zápasu.
"Pořád se mi ten zápas vrací, promítám si v hlavě, co se dalo udělat jinak a líp," říká Jan Vanke. Teď s odstupem času by to byla samozřejmě milion a jedna věc. "Zvlášť v tom rozhodujícím momentu, kdy jsme měli tři mečboly," dodává kapitán Liaporu. Je na něm vidět, že s porážkou se nestačil smířit. Alespoň zatím ne.
Chce to čas, až pak si uvědomí, že letos poslali Modřicím výmluvný vzkaz: Dokážeme vás porazit klidně na hlavu, máme na to! "Uvědomuju si, že svým způsobem to byl pro nás i úspěch. Proti minulým letům jsme udělali obrovské pokroky," ví také Vanke.
S Modřicemi se ve finále potkali také loni, však se tak o titul přetahují tihle soupeři právem nejčastěji. Před rokem to však pro brněnský tým byla snadná práce. O to větší překvapení je čekalo letos. "Chyběl nám jen kousíček," smutní Vanke.
Vedle zkušeného Dvořáka nebo Kokštejna úžasně vyrostl Jakub Medek, skvěle zahráli Bíbr a Babka, který v singlu efektně sfoukl Mrákavu, do té doby neporaženého suveréna svébytné disciplíny nohejbalu. "A to jsme ještě měli v záloze druhého z Medků - Matěje. Ten udělal také obrovský pokrok," upozorňuje Vanke.
Omládly však také Modřice. A citelně, jejich nejstaršímu hráči je třicet let. Souboje o titul na trase Karlovy Vary - Brno se tak nesjpíš budou opakovat ještě hezkých pár let.
"Modřičtí ví, že s námi musí počítat. Vedli jsme nad nimi ve finále 4:1, to je muselo ranit. Už se nebudou cítit tak silní a neohoržení jako předtím. Teď si mysleli, že jsou bezkonkurenčními favority. Že se naši mladí s nimi nemohou měřit. A oni se pak s nimi utkali v naprosto vyrovnané bitvě a v některých momentech je i přehrávali."
Bohužel pro Liapor to neplatilo v klíčových momentech šestého zápasu, kde se právě Vanke opakovaně nedokázal protlačit přes výborný blok Pospíšila. "Nebylo to o nahrávkách, ty byly celý zápas stejně kvalitní. A navíc se říká, že není špatné nahrávky, jen špatné smeče po špatném rozhodnutí.
Měl jsme být v útoku malinko odvážnější, nehrát jen standardní úder a čekat, co se bude dít, Měl jsme zahrát extrémní úder, který rozhodne celý zápas. Právě to dělá velké hráče, a právě to se mi bohužel nepovedlo," říká Vanke.
Jenže v nohejbalu neplatí, že úder si smečař vybere už předtím, než na něj jde. Musí si počkat na nahrávku, přečíst soupeře a pak teprve se rozhodout. Ve zlomku vteřiny. Jako v případě klíčové smeče Vankeho, kterou chtěl ukončit zápas a opřel jí do bloku Pospíšila.
"Dobře vykryl prostor. Neměl jsem se s ním takhle prát, stačilo některý z mých úderů zahrát do volného místa," uvědomuje si Vanke.
Liapor pak mohl jen litovat, jak jim zbytek luxusního náskoku protéká mezi prsty. O body od mladých dvojic a také od Babky v singlu.
Ten byl asi ze strany Karlových Varů nejméně čekaný. S Mrákavou byl podle vzájemné bilance velkým outsiderem, ostatně jako zbytek singlistů v extralize. "Vláďa hrál ve velké pohodě, na trénincích vypadal dobře a na singl si věřil." Na Mrákavu samotného už sice tolik ne, zápas ale ukázal něco jiného. Mrákava nestačil vzdorovat nátlakové hře karlovarského Babky a nebýt dvou nešťastných zásahů do pásky při podání v koncovce prvního setu, mohl Babka odejít jako vítěz ze singlu už po dvou setech.
Na Liaporu bylo v celém utkání vůbec vidět, jak skvěle je na Modřice připravený. Však se také na finále s nimi připravoval takticky celé léto. "Několikrát jsmeměli simulovaný trénink, přesně jsme věděli v jakých herních variantách na ně půjdeme," přitakává Vanke. "Trenér odvedl fantastickou práci."
Trenér vs. RozhodčíJe velkou ironií, že pod obratem v utkání byl trenér Gerharda Knop podepsaný také. To když se nechal unést tíhou okamžiku a rozhodčímu příliš horlivě vytknul opomenutí oddychového času. "Potřebovali jsme se poradit s trenérem a rozhodčí nám to neumožnili," vysvětluje Vanke zlobu kouče Knopa, kterou Liapor odskákal trestným bodem a ještě k tomu musel na servis, který je v nohejbalu vlastně další ztrátou. Modřicím stačilo pak míč jen zasmečovat a první set klíčového duelu byl jejich. "Mohlo to mít vliv na to, že jsme nevyhráli první set, trenérovi to ale zazlívat nemůžeme. On odvedl výbornou práci, což se v téhle chvíli o rozhodčích nedalo říct. Oddychový čas byl řádně nahlášený, k téhle situaci vůbec nemuselo dojít," ví Vanke. |
