V mistrovství Evropy družstev už jste zažil leccos. Jak vzpomínáte na uplynulé roky?
Byl jsem každý rok. Je to trošku smutné, že jsme sestoupili. Myslím, že jako Česko určitě patříme pod superligu a jedeme se tam zpátky posunout. Máme výkony i tým na superligu. Loni to bylo nešťastné, kdy byl zraněný Pája Maslák a další, diskvalifikovali štafetu a nesešlo se to. Určitě patříme mezi top týmy v Evropě, zasloužíme si být v superlize a podaří se nám tam dostat.
V neděli jste v Kladně na čtvrtý pokus skočil 570 centimetrů. Je to v letošní sezoně povzbuzením?
Dodalo mi to pohodu. Poslední tréninky a poslední závody mě ujistily v tom, že to jde dobrým směrem a jenom čekám, kdy zapíšu nějaký pořádný výkon. Ze začátku sezony jsem byl trošku rozčarovaný, nešlo mi to tak, jak bych si představoval.
Stadion Pankrition v Hérakleionu. Zde budou čeští atleti bojovat o návrat do superligy ME družstev
Výhled ze stadionu Pankrition v Hérakleionu. Zde budou čeští atleti bojovat o návrat do superligy ME družstev
Tréninkový ovál u stadionu Pankrition v Hérakleionu
Čemu to přičítáte?
Byli jsme dlouho na soustředění, sedm týdnů, z toho deset dnů v Praze. Asi se to na mě podepsalo. Ale Kladno i Memoriál Josefa Odložila mi dodaly optimismus. V Kladně jsem zapsal 555, ale skočil jsem i 570 a ty tři závodní skoky byly dobré. Skočil jsem to až čtvrtým, paradoxně největší „mrchou“. Věřím, že když udělám lepší skok, nezapíšu jen 570. Neříkám ale, že to přijde už teď v Hérakleionu.
Proč?
Ta soutěž tam je takový „pazneht“. Nechápu, kdo vymyslel, že v technikách jsou čtyři křížky (tyčkaři a výškaři mohou zkazit jen čtyři pokusy během celé soutěže). Hlavně je to na prd na psychiku, člověk myslí na to, aby nenachytal křížky na prvních výškách, což se může stát, než si člověk nakalibruje, jakou tyč zvolí. Může foukat, člověk skočí základ na třetí a pak už má možnost jen jednoho křížku. Soutěž je tím znehodnocená, doufám, že se to do budoucna podaří zrušit, protože si myslím, že to není pro atletiku dobré. Jednou jsou dána pravidla a bohužel na těch týmových soutěžích to tak není.
Přizpůsobujete netradičním pravidlům i taktiku?
Záleží na podmínkách, ale myslím, že se to nebude lišit od ostatních závodů. Samozřejmě, člověk má zodpovědnost za tým. Kdyby se stalo, že neskočí základ, je to o to horší, že nejedu za sebe. Ale věřím, že ta situace nenastane a půjde to hladce, pokud možno hladce jako na Odložilovi nebo na Kladně, kde šlo vše na první pokus, což je základ úspěchu.
Váš reprezentační kolega Michal Balner čerstvě překonal 572 centimetrů a stal se letošní českou jedničkou. Žene vás to vpřed, abyste se do této pozice vrátil?
Samozřejmě, je to dobře, že Michal skočil vysoko, nakopne mě to. Ale jsme tak malá země, že bychom se neměli srovnávat mezi sebou, ale se světem. Vrchol je jen jeden, mistrovství světa, k tomu budu směřovat.
Dokonce jste se vsadili o bednu šampusu, jestli Balner do Ria pojede, že?
Michal ještě na olympiádě nebyl a někdy po Londýně jsme se vsadili, že jestli skočí limit a pojede, koupím mu bednu šampáňa. Když pojede, kupuju já, když nepojede, tak on mně.
