Jaké se těšíte na mistrovství světa na Havaji?
Myšlenky mám letos jen ty pozitivní. Změnila se nám vlastně i skupina, se kterou jsme cestovali poslední tři roky. Martin Pospíšil byl zraněný, a tak letos vynechává. Taťka mi ve skupině zůstal, taky co bych si tam bez něj počala. A jsem moc ráda, že se mi podařilo pro něj zajistit start, takže nebude jen v roli servisu, ale především závodníka. Také budeme bydlet velice blízko u startu, takže to pro mě bude další velká změna.
Vaším nejlepším výsledkem je třetí místo. Jaké jsou ambice letos?
Být do šestého místa by bylo skvělé.
Jak probíhala finální příprava na světový šampionát v terénním triatlonu?
Všechno šlo dobře. V závěru jsem sice měla lehčí zdravotní problémy, ale rychle se to vyřešilo a v posteli jsem byla jen dva dny. A koneckonců trochu víc odpočinku, než bylo v plánu, určitě nebylo na škodu.
Jak jinak trávíte běžný den mimo tréninky?
Mimo trénink jsem co nejvíc s dcerkou Májou. Pravda je, že jsem měla hodně vyřizování s dalším závodem, který mě čeká po návratu z Havaje, ale to bylo jen pár hektických dní.
Vaše malá dcerka už chodí do školky. Vedete ji k nějakým sportům?
Je schopná vstávat už před šestou a pak už mě popohání, aby mohla jít do školky. Pro mě je to tak i lepší, mám pak spoustu času na dopolední trénink. Dříve jsem si ji vyzvedávala po obědě, ale čím je starší, tím víc času chce trávit s kamarádkami ve školce a chodit na stejné kroužky. Chodí na několik kroužků při školce a také na dva podvečerní do Jablonce. Na tancování a do lyžařské školičky. Na plavání se mi ji zatím nepodařilo přesvědčit. Asi bude po mně.
A co říká o triatlonu?
Triatlon ji asi zatím nic moc neříká, ale na MS v Žitavě strašně plakala, když jsem si ji nevzala, aby se mnou doběhla do cíle. Bohužel jsem vůbec neviděla, že tam je. Jinak pořád dělá nějaké blbiny. Strašně ráda skáče na trampolíně, a když nejsou v dosahu děti na společné skákání, musí skákat maminka. Děda nám přidělal na strom dlouhé lano a Mája se na něm houpe přidělaná do sedáku. Asi ze všeho nejraději ale běhá. Od dědy dostala číslo na gumě, na kole ho má taky přidělané. Ale kolo ji zatím moc nebere. Sice na něm umí jet sama a krásně z něj vystoupit, ale nijak zvlášť ji to nebaví.
Sezona byla náročná, mnoho závodů na mnoha frontách. Jak to zatím hodnotíte?
Náročná byla opravdu moc. Já jsem úvodní závod Světového poháru ve Španělsku vyhrála, ale vůbec jsem se necítila dobře. Na Evropě jsem byla šťastná za třetí místo. V červenci ale přišla opravdová krize a znovu nemoc a musela jsem vynechat svůj nejoblíbenější závod ve Francii, což se později ukázalo jako dobrý krok. Potom jsem hned ve Švédsku vyhrála a začínala se cítit každým závodem lépe a lépe. Na MS v Žitavě to byla bronzová medaile, kterou jsem vydřela jako snad ještě nic před tím. Mé závodění není jen o mně, je to i o mém servisu, o který se stará taťka. A také je o mamce, která mi pomáhá s Májou. A je samozřejmě i o lidech, kteří mě podporují. Nemám na mysli jen sponzory, ale i lidi, kteří se pohybují někde okolo. Oni dávají něco mně a myslím, že i já dávám něco jim. Je to velice příjemné.
Co se vám letos povedlo?
Ráda vzpomínám na Xterru ve Švédsku, kde jsem po nemoci vyhrála a kde jsem byla spokojená se svým výkonem, ale také na MS v Žitavě, to byl nádherný zážitek. Tolik lidí si pamatuju snad jen ze Světového poháru na lyžích v Novém Městě na Moravě. Velmi ráda vzpomínám na dny před závody, kdy si projíždíme tratě. Vždycky se sejde skvělá parta lidí, nikdo se nestresuje a člověk má šanci se toho spoustu naučit.
