Snad bídné podzimní výsledky soka a věčný optimismus trenéra způsobily, že těsně před sobotním domácím zápasem černé vyhlídky přece jen trochu růžovějí. "My se zvedli a oni pořád prohrávají, takže s odstupem času bych dokázal říct, že to je 40 na 60. A v sobotu už to třeba bude 50 na 50," mrkne trenér.
Co víte o soupeřkách?
Loni byl Levanger v norské lize sedmý, má v kádru dvě reprezentantky, takže to bude těžké sousto. Ale letos se mu bohudík tolik nedaří. Prohrál dvakrát doma i dvakrát venku. Často mění trenéry. Za 4 roky už se tam vystřídali tři, všichni byli zahraniční. Poslední rok a půl tam byl Islanďan, můj kamarád. Odešla s ním i nejlepší střelkyně týmu, to je asi poznamenalo. Zajímavostí je, že to nejsou profesionálky, což je v Norsku jedině Larvik. Levanger má 5 tréninků týdně odpoledne a dva od šesti do půl osmé ráno. To kdybych řekl tady, tak jsem bez práce (smích).
V létě jste byli v Norsku na soustředění, pomohlo vám to?
Jsem o tom přesvědčený. Holky si sáhly na norský styl, vědí, jak se tam lítá, jak je to strašně rychlé. Takových týmů tady moc nepůsobí, loni jsme žádný podobný v Evropě nepotkali.
Vy sice v interlize vyhráváte, ale start do soutěže taky nebyl úplně přesvědčivý.
Bojovali jsme sami se sebou. Obrana 0:6 nefungovala, brankářky taky nebyly takovou jistotou jako loni. Ale poslední zápasy to jde nahoru. Něco tam harašilo, ale už jsme to dali pryč.
Jaký výsledek byste po domácím zápase bral?
Přirovnám to ke Koszalinu (polský tým, který Most vyřadil ve čtvrtfinále Vyzývacího poháru). Tehdy byl lepší než Levanger teď a my doma o 3 góly vyhráli a tam o 4. Jakékoliv vítězství bude velké plus a šance.
Možná by byl postup ještě reálnější, kdybyste začínali venku.
Je pravda, že doma je doma. Loni jsme hráli odvety před našimi diváky a už nás nešlo vyřadit, jak jsme byli rozjetí. Ale vlívám do holek, že Levanger dokáže doma prohrát. Že jejich publikum není tak frenetické jako naše.
Ďábelské účty Andělů: Norsko = 400 tisíc korun Házenkářský ráj, ale finanční peklo. Co platilo pro zlaté Černé anděly z Mostu a evropské poháry loni, platí i letos - tedy, že platí. A nedostávají. "Výdělek pro klub není vůbec žádný. Za vítězství v Challenge Cupu nám dali medaile, pohár - a děkujeme," líčí jednatelka Pavla Chotěborská. Ba co víc: "Ještě jsme ani nezačali hrát finále s Chorvatkami ze Samoboru a už jsme zaplatili Evropské házenkářské federaci 5,5 tisíce euro za reklamy v hale. Ve finále se hradilo hodně poplatků, bylo asi nejdražší." Házená není fotbal. Ani vstup do Poháru EHF s norským Levangerem, s nímž v sobotu začínají Andělé doma, nebude za hubičku. Jen letenky přijdou na 230 tisíc korun. Díky "uhelnému" sponzorovi a městu si to progresivní klub může dovolit. "Celkem nás tohle kolo stojí 400 tisíc se vším všudy. Platíme i letenky, ubytování a stravu rozhodčím, Levangeru autobus a další věci," vypočítává funkcionářka. "My nanejvýš přitáhneme partnery, zviditelní se." Finanční ztráty převáží sportovní zisky; zážitky a zkušenosti, které za peníze nekoupíte. Vždyť první letošní soupeř je z Norska, z bašty ženské házené, ze země olympijských vítězek. "Nechceme vypadnout, ale už úvodní kolo Poháru EHF se vyrovná těm finálovým v Challenge Cupu. Úroveň je někde jinde. Věřím, že i fanoušci budou shovívaví, i když tím nechci nic omlouvat," tvrdí křídlo Martina Vysloužilová. V čem je norská házená výjimečná? Most to poznal i na letním soustředění ve Skandinávii. "Norky se snad s míčem v ruce narodily. Jsou technicky vyspělé, mnohem dál než většina házenkářek v interlize. I hra jedna na jednu bude hrát roli," uvažuje nad taktickým plánem Vysloužilová. "Pokud jsou v něčem dobré, tak v tahu na branku. Základem bude přerušit první druhou vlnu, pak jsme schopné hrát s kýmkoli včetně jich." Jenže i Andělé mají už v Evropě zvuk. "Oni nechtěli dostat nás, my zase je. Nejtěžší soupeř z osudí," ví jednatelka Chotěborská. I jeden z nejdražších, srovnatelný s loňským tureckým Üsküdarem. "Postoupímeli, chytneme Rumunsko." Další finanční minus, ale sportovní plus, které může posouvat Most i českou házenou. |
