Srovnejte loňské a to letošní vítězství.
Před rokem to bylo bezprostřední, nikdo to nečekal, nastala ztráta řeči. Letos už jsem věděl, no... Nikdo neví, co bude dál, v další minutě. Ale věděl jsem, že mám super koně, super skokana, že bude super připravený, takže to bylo takové o dost lehčí. Jenom jsem se těšil, koncentroval, abych nevyrobil nějakou hrubku, což se taky může stát. A to se asi povedlo, takže dobré.
Vychutnal jste si cílovou rovinku?
Loni po Velké jsem dostal od bývalého žokeje pana Františka Vítka vynadáno: Až projedeš cílovou páskou, stav si třeba stojky, ale do té doby buď nachystaný na všechno. Vím, že stát se může leccos, já sám jsem byl toho ve Francii svědkem. Těsně před cílem tam lídr udělal salto, na rovině, nic, žádná jáma, kůň jenom špatně šlápl a upadl.
Stíhal jste sledovat pády za vašimi zády?
Věděl jsem, že karambolů je dost. Kde a co se stalo, ale přesně nevím. Když jsem dojel na jedenáctou překážku a tam běželi dva volní koně, tak jsem si říkal: Whoops. Pak támhle volňásek, támhle na Velké vodě další. Věděl jsem, že pole je hodně probrané. Půda byla hodně těžká a koně, co vyhrávali, před těmi musím smeknout.
Cítil jste tlak?
Nějaký byl? Tak jo. Ale jasně, že jsem ho vnímal, s tím se ty velké dostihy jezdí, jen by se od něj měl člověk oprostit. Já jsem věděl, že když se nestane něco mimořádného, že sedím na nejlepším koni v dostihu. Když se stane chyba, tak se stane, nikdo nejsme dokonalý, ale pravda je, že vyhnout se těm chybám, o to jde. A to se povedlo.
Jezdil jste někdy lepšího koně než je Orphee?
Ano, v Anglii, možná ještě lepšího. Ale to se nedá porovnávat, to jsou jiné disciplíny. Ale takových jako ona je málo, v kontinentální Evropě je Orphee nejlepší kůň, na jakém jsem seděl. To je pravda. Ve Francii, kde teď jezdím, jsem zatím tak dobrého nejel, tam je to tvrdá práce se na takové koně dostat. Ale věřím, že se jednou dostanu, i boss naší stáje dnešní závod sledoval, vítězství mi přeje, fandí mi. To by mi mohlo pomoct do další kariéry.
