Myslím, že se neprobudíte. Opravdu to není sen.
Ale je to najednou taková jízda, že to už ani nepobírám. Dneska jsem valila oči čím dál víc. Už jsem je valila předtím, když jsem začala dojíždět do desítky. A teď jsem na pódiu. To je šílený.
Já vím, už včera jste mi přece říkala, že na to koukáte jako puk...
....tak dneska asi koukali jako puk úplně všichni, jak jsem se tam hnala ke konci za Kaisou (Mäkäräinenovou).
V závodě jste se postupně rozjížděla a byla na trati stále rychlejší. Takový byl i váš plán?
Já razím svojí taktiku stíhačky. Zbytečně se ze začátku nechci hnát, když se stejně nejvíc práce dělá na střelnici. Maximálně se snažím dorazit nějaký ten vláček a vytáhnout se s ním, než abych sama tahala tempo, vyšťavila se a chyběly by mi potom síly do konce. Navíc jsem opravdu typem, kterému chvíli trvá, než se rozjede. I ve sprintu mám problém v prvním kole a většinou mívám nejrychlejší až to třetí. Tak se to opět potvrdilo.
Na první ležce jste jednou minula. Kdyby vám poté někdo tvrdil, že na konci závodu budete stát na stupních, asi byste si pomyslela, že se dotyčný zbláznil, že?
No teda! Jak jsem dala tu jedničku, říkala jsem si: To je v háji, možná se čtyřma nulama bych měla ještě nějakou šanci, ale takhle? Tím se mi asi ulevilo i psychicky. Připadalo mi najednou, že už nejsem pod takovým tlakem, jako kdybych nulovala hned od začátku. Nervozita díky tomu trochu opadla. A potom jsem nevěřila vlastním uším, když na mě po poslední stojce křičeli, že jedu druhá.
Vy jste nevěděla, že je před vámi jen Laura Dahlmeierová?
Nejdřív ne. Zjistila jsem to až 300 metrů za střelnicí. Všichni na mě řvali: Je tam jen Laura, jsi druhá. V těch místech se trať otáčí. Já se ohlédla a za sebou vidím ten vlak ostatních. Lekla jsem se: Ježišmarja, ty za mnou poletí. Tak jsem taky trochu práskla do bot.
Potom se přihnala Kaisa Mäkäräinenová a vy jste si usmyslela: Teď se jí musím pokusit udržet hlava nehlava?
No že bych v závěru udělala Kaisu, to jsem si nemyslela. Věděla jsem, že nemám proti ní běžecky šanci. Ale řekla jsem si: Dobrý, zkusím ji využít k tomu, aby mě povytáhla. Snažila jsem se jí co nejvíc držet.
Vnímala jste, že se k vám blíží na čtvrtém místě Marie Dorinová-Habertová?
Já nevěděla, že to je přímo Marie. Akorát jsem tušila, že je za mnou nějaká modrá kombinéza. Křičeli na mně: Francouzka! Že jde přímo o Dorinovou, mi nikdo nesdělil. Možná to bylo tak i lepší, aby mě psychicky nesrazil pocit, že s ní se přece nemůžu rovnat. A na konci jsem byla ráda, že cíl nebyl o pět metrů dál, než byl.
Hnala jste se do něj s klapkami na očích, už bez rozhlížení?
Cítila jsem Dorinovou v zádech. Ale strašně jsem se předtím rozmýšlela, jak mám do cílové rovinky najet. Loni jsem tu v masáku bojovala ke konci o 11. místo a snažila se jet až moc rychle. Tehdy jsem se na konci sjezdu rozbalila a začala píchat holema, jenže jak jsem se postavila, hrozně mě to zbrzdilo, a ta dotyčná mě pak předjela ve vajíčku, i když jen odbruslovala. Vzpomněla jsem si na to a říkám si: Hlavně nesmím začít píchat, musím jen bruslit.
FINIŠ. O jednu destinu vteřiny poráží Puskarčíková francouzskou hvězdu Marii Dorinovou-Habertovou.
Hned za cílem jste věděla, že jste špičku lyže strčila na čáru před Dorinovou?
Jo, periferně jsem viděla, že jsem tam byla asi tak o stopu dřív. Ale radši jsem se ještě podívala na tabuli. Jak je člověk hotovej, už mu jdou ty oči křížem.
Jaké potom bylo kráčet na stupně vítězů s legendou Mäkäräinenovou a mistryní světa Dahlmeierovou?
Pro mě to bylo obrovskou ctí.
