V sobotu se postaví na start slavné italské klasiky Strade Bianche, kde by měl krýt záda Zdeňkovi Štybarovi. „Ale je dobré mít víc možností,“ těší se.
Po nedělní výhře zamířil spolu se svým španělským kolegou de la Cruzem na čtyřhodinovou cestu do Girony, kde aktuálně přebývá.
V pondělí už ale znovu vyrážel na švih. Přijeli mu totiž kamarádi z Čech. „Kdysi jsme spolu závodili, teď to jsou hobby cyklisté, kteří přijeli na čtrnáct dní. Takže když mám volný den, rád s nimi vyrazím,“ říká třiadvacetiletý mladík, který během dvouhodinového švihu stihne i kávu. Španělská idylka.
Sezonu jste začal na australském Tour Down Under. Šlo o první závod nejvyšší kategorie World Tour, ve kterém jste jel jako lídr týmu. Jaké to bylo?
Byl jsem z toho trochu ve stresu, nervózní, ale cítil jsem se na tu pozici připravený a snažil se jí maximálně využít. Bohužel to úplně výsledkově nevyšlo. Cíle, které jsem si dal, byly hodně vysoké. V etapě, kterou jsem si na začátku vytipoval, jsem dojel pátý. Možná mi chybělo trochu štěstí. Ale celkově jsem spokojený, jak jsem se s tím vypořádal.
Sám říkáte, že to výsledkově úplně nevyšlo. Bylo to tím, že šlo o úplně první závod, vy jste do něj šel navíc z plného tréninku...
Asi jo, Australani navíc byli oproti mě rozjetí, já neměl v nohách žádné závody. Poprvé jsem sezonu začínal takhle brzo. Možná jsem si dával moc velké naděje, ale nebyl to propadák, jsem s tím spokojený, jak jsem sezonu zahájil.
Jak se vám líbila Austrálie?
Hrozně moc. Je to jedno z nejhezčích míst, na kterých jsem kdy byl. Možná bylo až moc teplo, ale panovala tam skvělá uvolněná atmosféra, pohodoví lidé, krásné prostředí na trénink. Byl jsem nejenom v Adelaide, ale i v Brisbane, kde to bylo ještě hezčí, perfektní zkušenost. Rád bych se tam vrátil zase příští rok.
V následujících dvou kratších etapových závodech ve Francii vám k výhře chyběl vždy kousek. Jednou devátý, pak čtvrtý, pak zase druhý.
Na Tou Haut Var-matin bylo určeno víc lídrů. V první etapě jsem zůstal vepředu s Kolumbijcem Gaviriou, ale nakonec byl závěr o něco těžší, takže možná taktická chyba týmu. Druhý den jsem zůstal trochu zavřený ve spurtu, který byl z kopce, takže dost nebezpečný. Ale s pátým místem jsem spokojený. Na Tour La Provence jsem byl v první etapě nejsilnější, ale Voecklera jsme asi trochu podcenili, měl moc velký náskok. Ke konci už vázla spolupráce, všichni se po sobě koukali, nikdo nechtěl jet. Voeckler byl silný, ale měl i štěstí. V těch dalších etapách už nebyl moc prostor něco změnit. Snažili jsme se ho dostat pod tlak, ale nevyšlo to.
Na druhou stranu jste v obou závodech vyhrál bílý trikot pro nejlepšího mladíka, to povzbudí, ne?
Určitě, v každém z posledních sedmi závodů jsem navíc byl na podiu. Nejprve pro dres mladíka, pak pro druhé místo celkově a teď dvě výhry. To je neskutečná bilance.
To ano, právě ty dvě víkendové výhry byly třešničkou na dortu.
To bylo úplně úžasné. Šel jsem do obou závodů s tím, že mi tyhle profily sedí. V sobotu jsem byl dost nervózní, ale dokázal jsem nervy udržet na uzdě. Jel jsem dobře takticky, tým odvedl perfektní práci a já jsem pošetřil na úplný závěr. Do neděle už jsem pak šel s čistou hlavou, věděl jsem, že už jsem vyhrál, že na to mám. Tým zase odvedl skvělou práci, byli aktivní, byli v úniku. Já si jen držel největší favority. Věděl jsem, že můžu vyhrát a do závěru jsem jel naprosto sebevědomý. A vyšlo to. Jsem z toho opravdu nadšený, je to perfektní.
JE TO TAM. Petr Vakoč se raduje z prvního vítězství v sezoně. Ovládl klasiku Sud-Ardeche
Říkáte, že tým odvedl perfektní práci, ale tu jste odvedl i vy. Neútočil jste bezhlavě tam, kde jste neměl, naopak jste vždycky byl na správném místě, když se závod rozhodoval.
Je to tak, měl jsem vytipovaná místa, kde by se mohlo rozhodovat, věděl jsem, kdo je na těch dvou závodech nejsilnější a vyšlo to. Samozřejmě, byl to asi i trochu risk počkat až na úplný závěr. Ale podařilo se mi vždycky správně rozhodnout v rozhodujících chvílích, což se mi třeba právě na Haut Var nepovedlo, tam jsem párkrát zaváhal. Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu, dát na svůj instinkt.
Vyplatilo se. Které vítězství bylo hezčí?
Asi to první, to byla naprostá euforie. Měli jsme společnou večeři, pro mě šlo navíc o první vítězství v jednorázovém závodě a ve spurtu, takže paráda. V neděli už to bylo spíš k neuvěření, že se to povedlo zase. Neměl jsem ani šanci si výhru užít, protože než skončilo vyhlášení a tisková konference, tak v autobusu už nikdo nebyl, všichni už odjeli domů. Počkali na mě akorát sportovní ředitelé, řidič autobusu a spolujezdec David de la Cruz, se kterým jsem se vracel do Španělska. On byl vlastně jediný ze závodníků, se kterým jsem se mohl o výhru podělit.
Pamatujete si, kdy naposledy někdo vyhrál dva jednorázové zásoby dva dny za sebou?
Teď si nevzpomenu, ale určitě se to někomu povedlo. Každopádně jsem jediný, kdo vyhrál právě tyhle dva. A je pravda, že to není úplně běžné.
V zimě jste změnil přípravu, sezonu jste začal dřív. Jste rád, že se vám to teď vrací, že jdete správným směrem?
Určitě, jsem hrozně rád, že se to takhle povedlo. Jednak proto, že jsem si to prosadil u týmu. Byl to trochu risk, neznámá. Vždycky jsem sezonu začínal pozvolněji, ale chtěl jsem si to vyzkoušet, dokud jsem mladý. Jsem rád, že to vyšlo a že měl tým ve mně důvěru a že jsem je nezklamal.
STEJNÉ KYTKY, STEJNÝ VÍTĚZ. Petr Vakoč a sobotní a nedělní pódium závodů Drome Classic a Sud-Ardeche
Etixx má na kontě už patnáct výher – suverénně nejvíc ze všech. Atmosféra v týmu je asi skvělá, že?
Samozřejmě, atmosféra je úžasná. Máme spoustu nových závodníků a většina z nich už něco vyhrála. Marcel Kittel, Bob Jungels, Dan Martin i neoprofesionál Davidde Martinelli. Kluci přišli s tím, že chtějí do týmu, který má dobrou atmosféru a ve kterém vyhrává hodně závodníků, což ve spoustě týmech není. To byl třeba případ právě Dana Martina.
V sobotu vás poprvé čeká slavná italská klasika Strade Bianche, jak se těšíte?
Těším se hrozně moc, vždycky jsem na ní chtěl startovat, ale pokaždé jsem měl jiný závodní program.
Už víte, jestli dostanete od týmu volnou ruku?
Je to závod, kde hrají roli zkušenosti a já ho pojedu poprvé. Na těch pískových cestách se může stát cokoliv. Jednou jsem tam závodil ve třiadvacítkách, ale bude to pro mě trochu neznámá. Je určitě parádní, že po výsledcích, které jsem teď ve Francii zajel, tak nejspíš budu jedním z lídrů. Fyzicky na to mám, uvidíme, jak se bude závod vyvíjet. Šanci asi dostanu, ale hlavním lídrem bude určitě Zdeněk Štybar, který obhajuje vítězství. Na druhou stranu, vždycky je dobré mít víc možností.
Pak máte v plánu dva etapové závody – Kolem Katalánska a Kolem Baskicka, poté ardénské klasiky?
Mělo by to tak být.
Takže další sbírka bílých dresů, tentokrát ze Španělska?
No doufám (zasměje se). Katalánsko se mi hrozně líbí, teď tady trénuju a jsou tam etapy, které mi určitě budou sedět. Baskicko je hodně těžké, ale taky tam jsou pěkné etapy. Teď je ale hlavní právě Strade Bianche a pak ardénské klasiky.
Pojedete všechny – Amstel Gold Race, Valónský šíp i Lutych-Bastogne-Lutych?
Měl bych vynechat Valónský šíp.
Tušíte, jestli na některou z těch dvou pojedete jako jeden z lídrů týmu?
Po těchto výsledcích je to možné. Na Amstel by to mohlo jít, na Lutychu asi bude lídr Dan Martin, který tam v roce 2013 vyhrál.
A pak vás čeká Tour...
To je ještě daleko, zatím jsme se o tom úplně nebavili. Nejdůležitější budou květnové, červnové závody. A podle toho, jak na tom budu, se rozhodne.
