Před hotelem Sol y Mar začalo rojení. Mechanici ladili závodní stroje, mistr světa Michal Kwiatkowski dorazil na svém „květinovém“ kole a Zdeněk Štybar, někdejší trojnásobný světový šampion v cyklokrosu, debatoval s časovkářskou hvězdou Tonym Martinem.
Muži týmu Etixx - Quick-Step čekali na start dalšího společného tréninku, když se z útrob hotelu vyloupl Petr Vakoč, 22letý mladík belgické formace, a sportovnímu řediteli Bennatimu oznámil: „Tak já jedu. Sám. Zase.“
Sádrová ozdoba na pravém zápěstí je důvodem soukromé přípravy pražského rodáka. Se zafixovanou rukou nemá takový cit na řídítkách a jízda v balíku by mohla být nebezpečná. „Takže nechci ohrozit sebe ani ostatní kluky,“ vysvětlil Vakoč a vyrazil.
„Tréninky mi sice utíkají pomaleji, ale jsem zvyklý, doma trénuju hodně sám. Jsem rád, že vůbec můžu jezdit venku.“
Kde a jak jste si ruku pochroumal?
Nadělil jsem si to po Vánocích, trénoval jsem na horském kole, mrzlo a vjel jsem do potoka, kde byl led. Podklouzlo mi kolo, zajel jsem do rigolu a šel jsem přes řídítka. Nejel jsem ani extra rychle, ale spadl jsem tak nešťastně, že jsem si zlomil hráškovou kost.
A bylo zle.
Ani jsem nečekal, že s tím něco mám. Dojel jsem normálně trénink, ještě mi zbývala asi hodina domů, tam jsem chvíli váhal, ale nakonec jsem jel na rentgen. A byl jsem nepříjemně překvapený. Poslali mě i na CT, aby byl úplný přehled, co s rukou mám, ale není to nic hrozného. Po dvou dnech už jsem sedl na ergometr.
Petr VakočProfil
|
Co šéfové týmu? Asi úplně nadšení nebyli, když viděli na vaší ruce sádru.
Sportovní ředitel měl zrovna dovolenou a asi se mu přitížilo, když jsem mu volal. Ale nezameškal jsem žádný trénink, snad ani nenastanou žádné komplikace a všechno půjde podle plánu.
A na biku ještě někdy pojedete?
Ale jo, jen si budu dávat větší pozor.
Co výkonnostní testy, jste zase oproti loňsku o kousek dál?
Dopadl jsem výrazně líp než loni. Jenže tehdy jsem měl na podzim mononukleózu, 2,5 měsíce byly v podstatě bez tréninku a začínal jsem z nuly. Ale posun je vidět i od minulého soustředění, co bylo v prosinci.
Mění se po zranění něco na vašem závodním programu?
Sádru mi sundají za tři týdny, týden před závodem v Dubaji, kterým na začátku února odstartuju sezonu. Deset dní po Dubaji následuje závod Kolem Algarve, pak mě čeká pár startů v Belgii a ardenské klasiky, na které se hrozně moc těším. Loni jsem si vyzkoušel Brabantský šíp, letos bych měl startovat na Amstelu, v Lutychu a Brabantský šíp bych měl jet jako hlavní pomoc pro Kwiatka, který se na ardenské klasiky každý rok zaměřuje.
A co kostky? Flandry, Roubaix...
Ty se mě netýkají, na kostky máme v týmu jiné závodníky. Ale jednou bych si je rád vyzkoušel.
Už se začínáte profilovat? Budete jednou spíš klasikář, nebo muž pro etapové závody?
Měly by mi sedět klasiky v Ardenách a týdenní etapáky jako třeba Kolem Polska, kde jsem loni vyhrál etapu a kde se nejedná o náročné horské dojezdy. Kde jsou kopce, ale ne hory.
Nenastal čas na křest třítýdenním etapákem?
To je předběžně v plánu, když budu mít dobrou formu. Mluvili jsme o Vueltě, ale jistotu budu mít až těsně před startem.
Proč „vyhrála“ zrovna španělská tour?
Tým rozhodl, že nejlepší pro mě bude napřed vyzkoušet Vueltu, kde nebude třeba každý den plnit úkoly. Na Giro pojede Urán a pojede se na vítězství, takže bych se mohl strhat. Na Tour je zase každý rok obrovský tlak, takže Vuelta bude pro začátek asi ideální. Sice nemám moc rád vedra, ale doufám, že na startu budu.
Sezona bude současně bojem o další smlouvu, že?
A v tom bude trochu jiná, protože do první sezony jsem šel úplně v klidu. Ale nemyslím na to, žádný tlak si nepřipouštím a doufám, že se mi bude dařit.
