Teprve podruhé okusil nejslavnější závod světa v běhu na lyžích karlovarský laufař Petr Novák, přesto se loňský celkový vítěz FIS Marathon Cupu (nyní FIS Worldloppet Cup) radoval v cíli Vasova běhu po devadesáti kilometrech z dvanáctého místa.
„Pocit je to suprový. Dvanácté místo je nádherné, to jsem ani nečekal, ale vyvíjelo se to, jak jsem doufal,“ říká Petr Novák. Letošní mužská jednička Teamu Pioneer Investments - Craft v dálkovém běhu na lyžích Lukáše Bauera si výrazně vylepšila devětačtyřicátou příčku z roku 2012 a tomu odpovídaly i pocity v cílovém prostoru v Moře.
Nejlepší z českých závodníků byl letos sice devátý Stanislav Řezáč, dvanáctý Novák ovšem protnul cílovou fotobuňku závodu ze série Visma Ski Classics společně s ním a se stejným výsledným časem.
Jak dvanácté místo hodnotíte?
Nejelo se od začátku ostré tempo a měl jsem skvělé lyže i zabezpečení po trati. Všechno klaplo a měl jsem i štěstí. Párkrát mi přidupli hole, ale všechno vydrželo a nic jsem nezlomil a mohl se porvat o to krásné místo.
Prošel jste si během devadesáti kilometrů závodu nějakou krizí?
Vůbec nebyla. Jenom jak se střídaly podmínky, na trati byly různé sněhy, tak byly úseky, na kterých to tolik nejelo. Tam jsem bojoval, abych se udržel, ale za pět minut už to zase bylo v pohodě.
Petr Novák (s číslem 199) během Vasova běhu
Kde sníh nejvíc drhnul?
Asi dvacet kilometrů před cílem to nebylo vůbec ideální. Navíc se to začalo natahovat a jet opravdu ostré tempo. V tu chvíli jsem bojoval, abych tam zůstal. Ale asi dvanáct kilometrů do cíle přišel zase jiný sníh a hned jsem cítil, že to je parádní a jelo se mi výborně.
Jak moc ostré lokty jste potřeboval v početné skupině ve finiši?
Bylo to drsné, ale hlavně se dlouho nedalo prodrat dopředu. Neměl jsem problém, že bych měl kontakt, jen jsme si tam brnkali do hůlek, ale jinak v pohodě.
Mohl jste skončit ještě lépe?
Dalo by se, i nedalo. Všechny stopy byly ucpané, tak se nedalo projet. Otevřelo se to až v cílové rovince, tam jsem šel dopředu, ale do té doby nebyla šance. Předjel jsem asi osm lidí. Mohlo to být lepší i horší, ale jsem spokojený.
Jak hodně závod bolel?
Překvapivě vůbec, jelo se mi perfektně. Měl jsem sílu až do cíle.
Kam úspěch řadíte?
Určitě vysoko, mezi ty nejcennější v životě. Byl jsem dvanáctý, ale strašně blízko za bednou a tam už je to o štěstí.
Dodal vám výsledek víru, že příště třeba můžete útočit na stupně vítězů?
Jo, určitě, o ty se dá bojovat vždycky, když je den D a pokud je člověk připravený se o to porvat. Určitě šance existuje.
Jaký máte další program?
Pár dnů strávím doma, pak pojedu Engadin, tam si zabruslím. Je třeba, abych si zpestřil soupaž (smích) a pak pojedu Birkenbeiner.
