„Když jsem Martinu v pondělí viděl, opravdu jsem si myslel, že nakonec pojede Nikola. Ale ani u ní bych neměl strach, jezdila tady hezky,“ povídal ještě v pátek před startem Petr Novák.
Nestalo se, Zdráhalová tak ještě se Sebastianem Druszkiewiczem dělali Sáblíkové sparingpartnery za její spanilou jízdou za čtvrtým světovým titulem. Byli to právě oni dva, ke komu po každé jízdě Sáblíková jako první dojela a objala.
Zdráhalová ale plnila ještě jednu roli – se svou zkušenější kolegyní spala na pokoji. A to často není úplná odměna. „Vím, jak se chovám, jaké mám nálady a musí být hrozné to vydržet. Nechtěla bych být na místě Niky, která je se mnou na pokoji, protože moje nálady se mění jak počasí v Holandsku,“ smála se čtyřnásobná světová šampionka ve víceboji.
A tak mladá Češka sbírala zkušenosti, které se jí v dalších letech můžou hodit.
Jak jste šampionát prožívala?
Víc, než kdybych sama stála na startu. Musím se přiznat, že jsem to tak tak zvládala.
V čem je to pro vás nejcennější?
Dal mi spoustu zkušeností. Třeba se mi taky jednou povede startovat na světovém šampionátu ve čtyřboji a právě tyhle zkušenosti z Berlíny mi pomůžou k lepšímu výsledku.
Byla jste tady jako podpora pro Martinu Sáblíkovou. Jak se jí snažíte povzbuzovat?
Ono to jde hodně těžko, protože když se jí snažím nějak povzbudit, tak mi řekne, že tomu třeba nerozumím (rozesměje všechny přítomné novináře i samu sebe). Když je hodně ve stresu, jde to těžko. Ale snažím se s ní být a co nejvíc jí během závodů povzbuzovat.
Údajně na ni nesmíte hodinu před závodem mluvit, je to tak?
To nesmím. Ony když bude něco potřebovat, tak si řekne sama.
Jaké to vlastně je připravovat se po boku jedné z nejlepších rychlobruslařek v dějinách?
Martina je můj vzor, takže si toho od ním můžu hrozně moc vzít a naučit. Během tréninku mi dává hodně rad, pomáhá mi. Když potřebuju, tak jede přede mnou nebo za mnou a říká mi, co je špatně, co zlepšit a podobně.
Takže je to spíš hodná učitelka...
Jak kdy, podle nálady. Ale jo, je hodná a dokáže spíš vysvětlit, než aby byla tvrdá a neřve.
Před pěti lety jste k rychlobruslení přešla od hokeje. Nemáte někdy myšlenky na návrat?
Podle toho jak se daří. Pokud se zrovna nedařilo, říkala jsem si tohle hodně. Ale teď už je to asi dobrý.
Co je větší dřina?
Jednoznačně rychlobruslení, hlavně v létě.
Čeká vás finále Světového poháru v Heerenveenu. Jak jste se sezonou spokojená?
Některé závody se povedly víc, některé míň, ale jsem spokojená. A když v Heerenveenu dosáhnu na nějaké body v hromadném závodu a třeba se umístím do desítky, bude to další splněné přání. Ale uvidíme.