Ale byl to krásný závod.
Těžké, hodně náročné, jelo se hodně rychle. A strašně to klouzalo. Trať byla vážně náročná. Navíc jsem se necítila nejlépe, neměla jsem skvělý den. Konkurence byla silnější o trošku, ale myslím, že nebýt posledního pádu, zajela jsem velice slušný závod.
Karamboly v posledních kolech se zdají být vaším prokletím. Rozhodly šampionát v roce 2010, rozhodly i letos?
Musela jsem něco udělat, abych nejbližším pronásledovatelkám unikla. Vzala jsem za to, ale...
Úkol zněl: setřást Vosovou?
Právě. Chtěla jsem si vytvořit náskok. Udělal jsem si ho, ale pak ho zase ztratila. Ale věřila jsem, čelo bylo pořád v kontaktu, měla jsem to nadoraz.
Je velké zklamání, že vám podruhé v Táboře utekla medaile?
Určitě. Člověk dává do závodění hrozně moc, měla jsem skvělou sezonu. Věřila jsem si na medaili. Chtěla jsem ji vybojovat. Snažila jsem, co to šlo. Kdybych jela na jistotu, byla bych desátá. Tohle je světová špička, vyhrála mistryně světa ze silnice. Jde o totální špičku, člověk musí trošku riskovat.
Ženský cyklokros jde nahoru?
Poslední dva roky jsou neskutečně zajímavé. Když se podíváme na výsledkové listiny, jsou tam závodnice světového kalibru. Mezi muži jsou jen cyklokrosaři. Ale tady jsou závodnice, které umí zajet dobrý výsledek i v jiných disciplínách. Kvalita pole je obrovská.
Mísí se teď ve vás smutek s dobrým pocitem?
Není to vždy jen o tom výsledku. Výsledek potěší a samozřejmě zahřeje u srdce, ale člověk nemůže spoléhat jen na to. Dala jsem tomu všechno a je to tak, jak to je. Musel jsem se strašně moc soustředit, v každé zatáčce. Šlo tam o každou chybu. To prostředí tady je však nádherné a když jsem dojížděla do cíle, tak jsem si to užila. Jsem pátá na světě, což je slušný výsledek.
Kolik šampionátů ještě vidíte před sebou?
Už moc ne. Pořadatelé v Táboře už taky říkají, že toho mají dost a že další mistrovství už nebude. Tak nevím. Jsem však hrozně ráda, že jsem se sem vrátila, i když třeba před dvěma třemi lety jsem to ani moc neplánovala. Vrátila jsem se kvůli fanouškům a šanci závodit doma. A jsem za to hrozně ráda, že jsem přijela.
Zato mistrovství světa horských kol bude v Novém Městě na Moravě už příští rok.
Uvidíme. Teď si musím hlavně trochu odpočinout a až pak naplánuju bikovou sezonu. Pojedu na týden na Havaj se trochu zahřát a vykoupat, v půlce března pak začíná v USA Americký pohár horských kol, takže moc velká pauza nebude.
