Zrajete s věkem? Nebo jak si vysvětlit, že v 37 letech sbíráte možná životní výsledky?
Asi jo. Určitě je to dáno tím, že mám za ta léta natrénováno, k tomu zkušenosti a dovedu se na některé akce připravit. Na tento závod jsem se opravdu těšila, chtěla jsem zajet dobře, protože je to taková spíš biková trať, na které jsem měla šanci zajet dobrý výsledek. Na podzim jsem hodně běhala, což bylo výrazně vidět během závodu, kde jsem v dlouhém úseku byla schopná všem utéct.
Co znamená, když cyklistka hodně běhá?
Mám dva psy, takže s nimi stejně běhám pořád po venku. Ale dařilo se mi běhat dvakrát týdně, 45 minut až hodinu. Určitě neběhám moc rychle, jde spíš o to, že si svaly zvyknou na jinou zátěž a nohy při běhání v závodě pak neodejdou tak rychle.
Pokud v Namuru byla biková trať, jaká je ta táborská?
Asi trošku víc krosová, výjezdy nejsou až tak náročné. Ale i tam je to profilově slušné, jeden kopec je hodně do tahu.
Jaké bylo třetí vítězství v poháru? Nejjednodušší?
Podle odstupů asi jo. Ve druhé polovině závodu jsem jela na pohodu, poslední dvě kola jsem se ani nedívala, kde kdo je. Jen jsem soustředila na sebe a na trať, abych někde neudělala chybu a nepokazila si to v samotném závěru. Ale závod to byl těžký po celou dobu, až cílovou rovinku jsem si vychutnala.
Jaké je porazit mistryni světa Vosovou? Reagovala potom nějak?
S Marianne jsme se chviličku bavili, pogratulovala. Vím, že když to vyjde, porazit ji můžu, už párkrát se mi to povedlo. A protože ona je to měřítkem ve světové cyklistice, dodá to sebevědomí. Ale lepší se každým závodem.
Jak se ve vás v Táboře bude bít sebevědomí s tíhou odpovědnosti?
Pro mě to nebude žádná novinka, vždycky když jsem jela na mistrovství, tak jsem byla jednou z favoritek. Mám dvě čtvrtá místa, bilance je slušná a není to tak, že bych nevěděla, jak s tím bojovat. Je lepší připravovat se na ty nejvyšší příčky, než myslet na pátá místa. Nějaký stres určitě bude, je to mistrovství světa, ale už mám svůj věk a vím jak na to.
Je rok 2010 pořád smutná a slzavá vzpomínka? Z Tábora jste tehdy vezla čtvrté místo.
Nebyl to jediný závod, kdy ukápla slza. Třeba při šampionátu v Americe jich bylo ještě víc, to jsem medaili ztratila v cílové rovince kvůli problému s kolem. Snažím se z takových výsledků brát ponaučení, odrazit se od nich dál a příště se vyvarovat chyb. Takový je prostě život, v něm taky vždycky všechno nevyjde. Ale nad závody nebrečím, myslím na ty další.
