Kdyby to s vaším výsledkovým vzestupem takhle pokračovalo i dál, rozhodně byste se nezlobil, že?
Kdyby... V neděli máme zase nový závod od nuly. V Hochfilzenu jsem říkal, že si všechno nejprve musím srovnat v hlavě. Stále na tom pracuji a snažím se najít takové vnitřní nastavení, které bude fungovat.
Fungovalo ve stíhačce?
Já jsem s ní spokojený, protože zase závodím. Mám pocit, že jsem to na trati konečně zase já a zase se dokážu s těma klukama rvát o lepší umístění. Takový pocit jsem minimálně rok neměl. Samozřejmě mě mrzí mé ležky (2-1), naopak stojáky za 1-0 jsou O.K.
Čím si vaše chyby vleže vysvětlujete?
Možná tím, že se tady střílí rychle, což vás trochu strhne. Mohlo tedy jít o nedopracované rány.
Při první položce jste minul čtvrtou a pátou ranou.
Celá ta položka byla posazená níž a poslední dvě rány ulétly, na druhou ležku jsem proto cvakal nahoru. Mohl jsem i psychicky příliš podlehnout tomu, že jsem první tři rány trefil. Těch faktorů může být víc. Ale i po té úvodní ležce jsem se samozřejmě snažil závodit dál. Těší mě, že jsem se do závodu vrátil.
To je každopádně pozitivní, že po dvou chybách na první položce jste stíhačku v hlavě nezabalil.
Přesně tak. V Hochfilzenu i teď tady jsem vždycky vyjel ze střelby a viděl před sebou tak pět šest kluků - a byl jsem schopný je dojet a předjet. Jak říkám, trochu zase nacházím své někdejší závodní pocity, i když je zatím nemám podložené výsledky. Nemlátím se do prsou, ale odcházím ze stadionu se vztyčenou hlavou a s chutí porvat se v dalších závodech.
Ta chuť se odrazila i v tom, že jste v cílové rovince přespurtoval dva tak skvělé běžce, jakými jsou Rakušan Eberhard s Francouzem Desthieuxem?
Vyjížděl jsem ze střelnice do posledního kola s Italem Windischem a před námi byl Lapšin (Rus v korejských službách), tak jsem si řekl, že zkusím tahat tempo, abychom Lapšina dojeli. A pak se v půlce kola ohlédnu a vidím, že mě předjíždějí Desthieux a Eberhard a že je s nimi i Windisch. Napadlo mě: To jsem si vybral dobrou běžeckou společnost do posledního kola, nic moc těžšího už jsem si ani vybrat nemohl. Ale měl jsem radost, že mě tělo nechalo i s takovými kluky závodit. Což je známka toho, že trénink byl správný.
Do posledních metrů jste šel s obrovskou vervou.
Jo, fakt jsem měl chuť, bavilo mě to. Proto sport dělám, abych soupeřil s jinými. Nešlo sice o umístění v Top 10, ale bojoval jsem s kvalitními soupeři. To mě ve sportu naplňuje. Není to už jako loni, kdy jsem se sotva držel na gumě a čekal, kdo všechno mě předjede.
V posledním kole jste měl sedmý nejlepší čas, jen 3,3 sekundy od nejrychlejšího. Což je další důkaz, že poslední kola speciálně v kontaktních závodech umíte?
Když mám dobrý den, tak jsem si letos opakovaně potvrdil, že v kontaktu dokážu jezdit i s kluky z popředí startovního pole. Dřív o mě lidé říkali, že jsem klíště, které se přitiskne a nepustí. K tomu se vracím a cítím, že se taková schopnost ve mně zase probouzí.
Vaše celková střeleba za čtyři byla dnes jednou z lepších českých střeleb, jak v závodě mužů, tak žen. Proč podle vás další čeští reprezentanti dělali tolik chyb?
Střelnice tu těžká není, je na ni lehčí příjezd a ani jednou nám tu ještě pořádně nefoukalo, podmínky se daly dobře číst. Ale dochází zde dost možná k podcenění střelby. Když se podíváte na časy střelby, skoro všichni střílí tak o pět vteřin rychleji než v Hochfilzenu. Tady zalehnete a už to tam v uvozovkách sypete. I proto může dojít k lehkému podcenění nebo k nedomíření rány a z toho potom pramení chyby.
V posledních závodech sledujeme velkou norskou dominanci, teď už nejen v mužích, ale také v ženách. Co si o ní myslíte?
Johannes Bö loni jezdil výborně celý Světový pohár a letos měl po dlouhé době i Tarjei Bö ideální přípravu a vrací se vpřed. Další kluci jim dorůstají. Je to podobné jako u Francouzů. Když trénovali s Fourcadem, pomáhalo to dalším francouzským klukům vytáhnout se dopředu. Stejný faktor může nyní fungovat i u Norů. Johannes vyšlapal cestu a další kluci se dotahují. A v ženách je Tiril Eckhoffová výbornou běžkyní už dlouho, je úžasně lehká a motorová.
Zbývá nedělní hromadný závod, poslední závod před Vánoci. Kolik sil ještě máte?
Mám hlavně radost, že hromaďák pojedu, což je pro mě měřítkem, že to se mnou není úplně špatné a že se pohybuju v lepší společnosti. Se silami to docela jde, pořád máme začátek sezony. Spíš jak teď jdou závody rychle za sebou, cítím trochu psychický stres, ta nervozita je trochu ubíjející a nemáte už ani moc velkou chuť k jídlu. Ale fyzicky bych se rozhodně o žádné únavě teď bavit nechtěl. Hromaďák je vždycky třešnička na dortu a každého ještě vyburcuje k velkým výkonům.
