Se sedmi ranami mimo terče skončit těsně za první desítkou, to se vám ještě nikdy nepřihodilo, že? Šlo o jeden z nejbláznivějších závodů vaší kariéry?
To jo. Dneska to byl tady na střelnici docela mazec.
Co jste si po první ležce za tři říkala? Že je všechno ztracené?
Přesně tak. Řekla jsem si: Všechno je v háji, za tři je moc. Ale evidentně se nakonec i s tím dalo závodit, holky měly i horší střelby.
Takže jste potěšená dvanáctým místem v cíli? Zvlášť když jste dosáhla čtvrtého nejrychlejšího běžeckého času.
Jo, určitě, dvanácté místo beru všemi deseti. Za zbytek závodu po první ležce jsem na sebe docela pyšná. Hlavně jsem ráda, že se mi jelo líp než v předchozích dvou závodech, což je pro mě povzbuzení do dalších dnů.
Markéta Davidová (uprostřed) v úvodu hromadného závodu v Oberhofu, vpravo v popředí běží Finka Kaisa Mäkäräinenová.
Po sprintu i po štafetě jste naopak v komentářích k vašemu výkonu byla k sobě extrémně kritická, takovou jsem vás už dlouho nezažil.
Tak ono to bylo pocitově se mnou vážně dost hrozné.
Sehrálo roli, že během vánočních svátků jste stejně jako většina ženského týmu onemocněla?
To nedokáži říci. Po nemoci jsem se cítila docela dobře, říkala jsem si, že by to mohlo být v pohodě. Ale je možné, že se mé tělo dostává zpátky pomaleji.
Oč přesně šlo? O klasické nachlazení?
Ležela jsem dva dny v posteli s teplotou, pak se to zase zlepšilo.
Mohlo mít podíl na této nemoci i náročné vánoční cestování na exhibici do Gelsenkirchenu a zpět? Že už té únavy bylo moc?
To je klidně možné. Možná než aby šlo o nějakou nemoc, tak si mé tělo tímhle způsobem řeklo, že potřebuje pauzu. Takže jsem vzápětí celý den prospala. Problémy měly i další holky, jen Lůca (Charvátová) přežila Vánoce bez nemoci, ta odjela trénovat do Seefeldu, kde měla hezké počasí.
Když se vrátíme k nedělnímu závodu, jak byste popsala situaci na poryvy zmítané střelnici? Vaše nepovedená úvodní ležka byla podle trenérů celá doprava.
Jo, to byla moje chyba. Cvakla jsem si, ale málo. Na silný vítr, který tam byl, jsem si měla cvaknout ještě víc doleva. Před druhou ležkou mi potom hlásili, ať si cvaknu tři doleva, jenže když jsem na ni přijela, najednou v podstatě nefoukalo, nebo jen lehce z druhé strany. Tak jsem si ani necvakla a střílela. Byl to dnes závod, nad kterým jste museli trochu přemýšlet, abyste neudělali nějakou blbost.
Markéta Davidová (vpravo) běží za Polkou Kamilou Žukovou.
Řada elitních biatlonistek na své výstřely čekala velmi dlouho, včetně posléze vítězné Kaisy Mäkäräinenové. Té se to vyplatilo.
Ale ne pokaždé, když takhle čekáte, je z toho nakonec nula jako u Kaisy. Vedle mě střílela Lena Häckiová, která to tam šila hrozně rychle a sice měla střelbu za osm, ale stejně skončila vepředu (osmá), protože střílela tak rychle.
Pohár se nyní přesouvá do dalšího německého střediska. Jak máte ráda Ruhpolding?
Nemám. (rozesměje se)
Přitom jste tam v roce 2017 poprvé ve Světovém poháru bodovala.
To je pravda, ale nemám ho ráda. Ani nevím proč, každý rok je tam nějaké divné mikroklima a mně to tam prostě nesedí.
Takže už raději vyhlížíte svoji oblíbenou Anterselvu, dějiště mistrovství světa, s tvrdými tratěmi ve vysoké nadmořské výšce?
A možná i Pokljuku, i ta bude lepší než Ruhpolding.
