Laik by rozdíl nepostřehl, pro Lukáše Krpálka je nová technika životní změnou. Ve 25 letech se učí prát doprava, ač doposud byl ortodoxním „levákem.“
„Chci zmást soupeře,“ plánuje jeden z nejlepších metrákových judistů světa.
Říká se, že rád vymýšlíte různé speciality. Teď máte tedy novou na Rio.
Samozřejmě se pořád snažím učit nové techniky, protože soupeři mě znají už moc dobře. Pořád něco vymýšlím a doufejme, že se novinky naučím tak perfektně, že je budu schopný házet v závodech a dokážu s nimi vyhrávat.
Jak byste novou techniku popsal lidem, kteří tolik judo nesledují?
Hlavní je, že se učím prát z jiné strany. Celou dobu se peru doleva a teď jsem se naučil chvaty doprava, což soupeře úplně zmate. Absolutně to nečekají, protože se celou kariéru peru nějak a teď to změním. Normálně je skoro nemožné se přeučit. Jenže tím, že jsem se jako malý pral doprava, tak jsem schopný ty chvaty předvádět. Doufám, že top judisty porazím právě na nové techniky.
Pomohl vám v přípravě pondělní trénink pod vedením korejského mistra?
Dost mi to sedělo, protože učil techniky, které jsem začal dělat. Myslím, že jsme udělali za tři dny docela velký pokrok. Řekl mi, co přesně dělám dobře a co zase dělám špatně. Do budoucna na tom budu dál pracovat, abych techniky předváděl úplně výborně. Snad spolu budeme ještě spolupracovat.
Jednou jste říkal, že soupeři od vás techniky okoukávají. Děje se to často?
To byla technika na zemi, kterou jsem dělal jako jediný. Možná ne jako jediný na světě, ale byl jsem ten, který na ni vyhrával 70, 80 procent zápasů. A to až do vítězství na olympiádě v Londýně proti Japoncovi Anaiovi, potom ji celý svět okoukal a začali ji dělat všichni. Techniku jsem neudržel a nevyhrával jsem, protože všichni znají obranu na ni tak dobře, že už se k ní nedostanu.
Jak se dá technika okoukat?
Objíždíme kempy, kde se sjíždí celý svět. Kolikrát za mnou někdo přišel, že bych chtěl techniku vysvětlil. A nebyl jsem takovej, že bych řekl „to v žádném případě“. Naopak mě dokonce potěšili, protože jsem stejně věděl, že dřív nebo později ji budou znát úplně všichni. Dá se načíst jenom z videa, když si pomalu rozeberou, jak do chvatu lezu. Takže jsem všechno vysvětloval. Teď mě těší, když někde vidím, že někdo moji techniku předvedl a vyhrál s ní.
Lukáš Krpálek trénoval v Praze pod vedením korejského mistra Čon Ki-Jonga.
Jako obhájce titulu jste skončil letos na mistrovství světa až pátý. Jaký to na vás má vliv?
Myslím, že do budoucna je to možná lepší, že se mi tolik nedařilo. Pro mě bylo hrozně těžký nastupovat na žíněnku s tím, že mám na zádech červenou nášivku pro mistra světa a celá hala o tom ví. Bylo to pro mě svazující. Teď na mě bude menší tlak, takže doufám, že se budu prát jako před tím, než jsem ten titul získal.
Jak chcete bojovat proti stresu v Riu?
Sportovci jsou obecně pod obrovským tlakem, když všichni očekávají, že musejí vyhrát nebo udělat medaili. Jenže v judu je to navíc hrozně nevyzpytatelný. Můžete celý zápas vést a pak vteřinu do konce upadnout a je konec. O to víc je to stresující. Já se budu snažit nebrat si tlak k sobě. Důležitá bude příprava a pokud budeme připravený, tak se s tím dá lépe vyrovnat.
V Brazílii se navíc čeká bouřlivá atmosféra. Vyhovuje vám takové prostředí?
Pokud zrovna nejdu s domácím závodníkem, tak ano. Právě proto rád jezdím na grandslam do Paříže, kde mají vždycky vyprodanou halu v Bercy. Atmosféru, kdy hala je narvaná a bouří, si užívám. Rozhodně se proto do Ria těším. Když jsme tam měli mistrovství světa, tak atmosféra byla nádherná.
Jakých chyb se chcete vyvarovat, abyste na rozdíl od Londýna dosáhl na medaili?
Jsou to určitě zranění. Dávat si větší pozor, abych se nezranil při nějakém špatném pohybu nebo něco podobného. Samozřejmě to úplně ovlivnit nejde. Trénink mít musím a stát se to může vždycky. Přesto musím být opatrný. Nechci také kvůli zranění přijít o nasazenou pozici pro olympijský turnaj.
Zápasíte v kategorii do 100 kilogramů, budete se o Vánocích omezovat v jídle, abyste nenabral třeba 110?
Takový problém to zase není. Před dvěma lety se mi to pěkně „povedlo“ - po Vánocích jsem měl 112. Souviselo to s tím, že jsem měl silovou přípravu, takže také váha šla nahoru. Bylo to těžké shodit, ale zásadní problém to není.
Možná je to pro vás lepší. Z takové váhy jste pak vyhrál titul mistra světa.
Vždycky jsem měl radši, když přijedu na turnaj, mám třeba 109 kilo a musím těch 9 kilo shazovat. Je to trošku utrpení. Nejíst, jenom běhat a hubnout. Ale na závodě se pak cítím mnohem silnější. Když do rána zase naberu pět, šest kilo, tak je výsledek znát. Vyhovuje mi to víc, než když mám málo kilo jako třeba teď. Musím na tom zapracovat. Mám dva měsíce na to, abych zesílil.
