Budete tedy znovu kombinovat dálkové závody se Světovým pohárem?
Do poslední sezony jsem nastupoval s tím, že už s tou kombinací skončím a Světový pohár jezdit nebudu. Jenže po těch zdravotních problémech, a když jsem v Novém Městě na Moravě nemohl uzavřít kapitolu, jak jsem chtěl, mi začal hlodat v hlavě ten červík. Říkal: Takhle se přece rozloučit nechceš.
Pak vás navíc povzbudily výsledky ze závodů v Kanadě.
Tam jsem skoro bez tréninku obsadil velmi kvalitní umístění, takže po návratu jsme situaci probírali doma. Tedy, jestli podruhé poruším slib, že po sezoně skončím, a nezkusím ještě jednu navíc. A tak to dopadlo. Příští rok je na mistrovství světa v Lahti velkou výzvou patnáct kilometrů klasicky.
Pan ředitelLukáš Bauer v 38 letech kromě závodění řídí také svůj tým dálkových běžců Pioneer Investments - Craft, z nějž by rád vybudoval světovou třídu. „Beru to jako týmovou záležitost. Nepreferuju tam své závodnické ambice,“ říká. Když popisuje, jak v laufech funguje spolupráce týmových kolegů, není daleko od obrázku v cyklistickém pelotonu. „Ve skrumáži může kolega připravit místo. Dá se chytit do háku.“ Týmy už dokonce určují týmového lídra, jemuž pomáhají „nosiči vody“. „Když má někdo špatný den, tak může například na trati pomoci Lině Korsgrenové,“ vysvětluje Bauer, jak může lyžař pomoci švédské týmové kolegyni. „Například se za něj může schovat na otevřených pláních, kde hodně fouká. Sice ji nepotlačí, ale pomůže.“ Někteří špičkoví závodníci jsou dokonce placeni lépe než většina běžců ve Světovém poháru. „Ještě se v tom netočí tak velké peníze, ale Ski Classics nabírá na síle,“ tvrdí Bauer a dává příklad své mužské jedničky: „Petr Novák měl lepší podmínky na přípravu než většina české reprezentace.“ |
Jak reagovala rodina?
Doma podporu úplně nemám. To říkám otevřeně. (usměje se) Na druhou stranu ani nemám zábrany, že by mi zakazovali pokračovat. Takže budu muset ještě víc přehodnotit styl trénování, abych mohl víc času trávit s nimi. Na jednu stranu mám vizi, která končí mistrovstvím světa, jenže také záleží na tom, jak ji naplnit. Záleží, jak se bude shodovat s pohledem svazu. Pokud nebude cesta schůdná, tak se musím vydat svoji cestou s týmem Pioneer.
Takže jak si představujete vaši sezonu?
Záleží na jednání s lyžařským úsekem, co mi bude povoleno a co ne. Možná se usmějete, ale otázka je, jestli se vůbec dostanu do nominace. Je to reprezentace a já jsem neodjel tolik závodů. Rád bych ale vždycky nárazově absolvoval dva nebo tři závody Světového poháru. Potvrdit to, že si zasloužím nominaci na mistrovství světa a tam odjet cíleně na klasickou patnáctku a štafetu. Zopakovat si americký sen. Je to šílený. Chci mít medaili.
Opravdu medaili?
Ano, mám takový cíl. Jak se říká, že někdo vstává z popela, tak já se tak cítím. Závodění v Kanadě po tak dlouhém výpadku nebylo nic příjemného. Necítil jsem se tam dobře jenom na trati. Když jsem jel, tak jsem se jakoby styděl za své výsledky. I když jsem nikdy nebyl sprinter, tak při sprintech mi přišlo, že snad ani neumím lyžovat. Uvědomoval jsem si, že nemám lyžařskou jistotu. Když jsem se koukal při obědě kolem, kde seděli všichni světoví závodníci, tak jsem si říkal, že už tam snad ani nepatřím. Oni jsou tak dobrý a já tak špatnej. Takže já se pokusím vstát z popela.
Co vás žene?
Je to jenom o egu. O egu sám před sebou, protože chci skončit kariéru dobře. Nechci, aby se po medaili z Falunu mluvilo o tom, že to bylo dobrý, ale pak zase přišel paleček, žebírko, které doplňují tradiční kašlíček a rýmičku.
Netlačí vás do závodění také okolí vašeho laufařského týmu, jemuž pomáhá vaše reputace?
Necítím tlak, že bych musel za každou cenu startovat, ale uvědomuju si, že jsem téma. Věděl jsem, že dva nebo tři roky budu muset závodit aspoň v laufech. Ale upínám se k tomu, že tým bude brzy natolik silný, že bude zajímavý i beze mě. Uvědomuju si i ekonomickou realitu. Do týmu jsem přetavil úspěch ve Falunu a partneři se chtějí spojovat hlavně se mnou. Mohl jsem si zajistit partnery jenom pro sebe, což by mi sice naplnilo konto, ale nevytvořil bych nic, co mě potom může naplňovat. Radši to rozdělím do týmu.
Vnímáte také fakt, že nyní především kvůli vám sleduje mnoho českých fanoušků běžecké závody?
Těší mě, když se někomu líbilo moje závodění. Na první start Ski Classics v Seefeldu jsem měl strašně ohlasů, mnohem víc než poslední dobou ve Světovém poháru. Možná to bylo tím kontrastem, kdy všichni jedou tupou soupaží a já běžím klasicky jako poslední mohykán. Ale určitě nejsem v Česku ten poslední. Petra Nováková měla výborné výsledky, Martin Jakš se hodně trápil, ale pokud se z těch všech problémů dostane, tak je také schopný vystoupat vysoko. Nevím. Bauer přišel, Bauer odejde a budou tu další.
