Nestalo se mu to letos poprvé. „O těch problémech se šaltrem víme. Shimano o něm taky ví, řešíme to,“ vykládal Kreuziger. „Smůla byla, že se to přihodilo v závěru mistráku.“
Že se v deštivém závodě cítí dobře, každý viděl. Už v polovině závodu se překvapivě pustil do stíhání skupinky pěti uprchlíků, mezi kterými nebyl žádný z favoritů!
„Tehdy se za nimi vydal biker Malík, tak jsem jel s ním. Potom k nám přijel ještě Kalojíros z Whirlpoolu a s nimi jsem skupinu dojel.“
Najednou jich jelo v čele osm, i když jejich náskok se pohyboval jen okolo půldruhé minuty.
„Chtěl jsem, aby ta skupina jela rovnoměrně a nepřeháněla to. Hošek s Kalojírosem pak v kopcích vytvořili takové tempo, že odpárali ty ostatní kluky. Myslím, že se to neudálo v pravý okamžik, zbývala ještě spousta kilometrů do cíle, ale taková byla jejich taktika. Oba jeli velmi pěkně, jenže jsou zvyklí jezdit kratší závody než na 200 kiláků, což se na 150. kilometru potvrdilo. Tam už bylo vidět, že je předchozí úsilí stálo dost energie.“
Tehdy se od nich Kreuziger odpoutal a dál pokračoval po jistou dobu sám, než k němu dorazili nejen týmový kolega Peter Sagan, ale i Vakoč, Černý, Polnický a později rovněž Bárta, Hník či König. Favorité byli pohromadě v čelní skupině.
„Věřil jsem, že s Peterem budeme spolupracovat a můžeme si vytvořit slušný náskok, abychom ten titul měli oba,“ popisoval.
V tu chvíli však zároveň začaly Kreuzigerovy trable s přehazovačkou. Lamentoval rukama, zajel k mechanickému vozu.
„Opravili mi to, ale pak to vyskočilo znovu a potom ještě jednou, celkem třikrát. Jednou jsem si ten šaltr spravil z kola, ale potřetí už jsem musel, bohužel, zastavit.“
Z vedoucí skupiny se tím pádem propadl zpět do hlavního pole. S ním potom dojížděl pro konečné čtvrté místo v českém mistrovství mužů. „V závěru závodu jsem si chtěl dát do těla - což jsem si nakonec i dal. Ale poté, jak to bylo rozjeté, jsem doufal v jiný výsledek,“ tvrdil.
Když však první nával emocí opadl, hledal Kreuziger na svém vystoupení v Žilině spíše pozitiva: „Důležité je, že jsem měl ze sebe dobré pocity a že jsem dobře připravený. Bylo by hezké oblékat dres českého mistra na Tour, pokud mě tam nominují. Ale opravdu mě těší, že i když jsem nastoupil už 90 kilometrů před cílem, neubývala mi energie. Spíš naopak. Z toho by i v týmu mohli mít radost.“
K osobě nového českého mistra Petra Vakoče nacházel jen slova uznání.
„Jel výborně. Jsem rád, že dres mistra oblékl kluk, který v posledních letech ukazoval, že postupně roste, a který v něm určitě bude dobře reprezentovat v závodech World Tour. Je to jeden z opravdu šikovných cyklistů a myslím si, že na něj do budoucna může česká cyklistika hlavně při klasikách a týdenních etapácích hodně spoléhat.“
V souvislosti s logistikou šampionátu naopak Kreuziger poukázal na nepříliš šťastné řešení uspořádat tentokrát dlouhou časovku mužů až v pátek a hned v neděli závod s hromadným startem. Na takový rozpis podle něj doplatil v závěru nedělního klání i Jan Bárta, vítěz časovky.
„Z čelní skupinky se sice Bártič pokusil o několik nástupů, ale nebyly až tak přesvědčivé, aby ujel. Ne že by neměl kondici, jenže časovka by se měla na mistrácích jezdit ve středu nebo ve čtvrtek, aby lidi stihli zregenerovat. Jet ji až v pátek a pak hned v neděli závod na 200 kilometrů, je potom na těle znát.“
