Týden, v němž se biatlonový galavečer v Praze na Vinohradech uskutečnil, je vlastně symbolický. Gabriela Koukalová v něm přebrala svoji poslední trofej za uplynulou zimu, zároveň však už 1. května zahájila přípravu na tu další. Na sezonu, která bude podle jejích slov i nejdůležitější v kariéře. Sezonu, ozářenou olympijským ohněm v Pchjongčchangu.
Zda to může být zároveň i sezona poslední, zatím nedokáže říci - a snad ani sama neví. „Takovými myšlenkami se vůbec nezabývám, protože ničemu nepomáhají. Naopak dokáží být velice svazující,“ vysvětluje. „Věřím tomu, že život to vymyslí za nás.“
Teď ještě vychutnává, co vše dokázala v zimě předchozí. Na velkém plátně běží sestřih emotivních momentů. Bylo toho tolik. Světový titul ze sprintu. Tři medaile z Hochfilzenu. Nejdojemnější triumf kariéry v Novém Městě. Dva malé křišťálové glóby, další vítězné závody, společná týmová radost.
Film dlouhé, únavné a tak krásné zimy se v mysli Gabriely Koukalové znovu odehrává.
Občas jste v cíli závodů vyprávěla, že si ani neuvědomujete, co vše se vám povedlo. Nyní, při pohledu na sestřih těch nejpamátnějších chvil, vám to vše docházelo?
To je pravda. Byla jsem z toho hrozně dojatá. S přibývajícími dny po sezoně si vše víc a víc uvědomuju. Někdy si říkám, že je škoda, že nejsem typem člověka, kterému by to došlo hned. Mám to vedení přece jen asi o kousek delší než jiní lidé. Ale jsem ráda, že se mohu radovat takhle zpětně.
Biatlonová královna Gabriela Koukalová přebírá od moderátora Jakuba Koháka kytici.
Zatím se vám ještě asi po sněhu nestýská, že?
Teď ještě ne. Těším se, že se bude dít v tréninku něco jiného. Oceňuju velký sortiment sportů, kterému se díky našemu povolání naštěstí můžeme věnovat. Neumím si představit, že bychom byli až tak jednostranně zaměření, že bychom pořád dělali jen jeden druh sportu. Proto jsem ráda, že teď budeme běhat, jezdit na kole i na kolečkových lyžích nebo hrát tenis.
Který z vašich vedlejších sportů máte nejradši?
Zamilovala jsem se teď do tenisu. Od minulého roku se snažím pravidelně trénovat. Ale je to v mém podání jen takový pokus. Odmala jsem nikdy míčové sporty nedělala, nemám pro ně nejspíš ani žádný cit. Ale možná i z toho důvodu, že jsem na ně takový antitalent, mě najednou tolik baví. A zlepšuju se, už to není s tím mým tenisem taková ostuda.
Už znáte váš plán letní přípravy. Jak se vám zamlouvá?
Domluvili jsme se, že zůstanu u formy přípravy, která bude především týmová, ale občas také separátní. Jsem ráda, že díky tomu občas vytáhnu třeba i mé rodiče někam do přírody a vrátím se tak do dětských let, kdy většinou stáli u mých tréninků za dalekohledem. I ze začátku máme teď přípravu víc separátní, ale už 15. května odjíždíme na soustředění a všichni budeme zase makat spolu. S týmem se v létě chystáme do Pokljuky, do Francie a úplně nejdřív na střelecké soustředění do Altenbergu.
Když jste nyní opět začala pravidelně trénovat, je to pro tělo nezvyk?
No jo, je to nezvyk. Musím říct, že ta fyzička dokáže hrozně rychle odejít. Stačí dva týdny a mám pocit, že jsem o dvě ligy někde jinde. Zrovna dneska jsem si byla zaběhat, z Motola přes park Na Cibulce. Najednou mě v něm předbíhali lidi a já měla co dělat, abych se jich udržela. Tak doufám, že se zase budeme krůček po krůčku v tréninku zlepšovat.
Lidé vás poznávají, když běžíte? ̈
Hodně. Všude, kam přijdu. Když se občas stane, že mě někdo nepozná, žiju z toho několik dalších dní. (směje se)
Kdy se to naposledy stalo?
Na Maledivách při dovolené.
Tam žádní Češi nebyli?
Ne. Byli tam akorát čtyři Slováci, kteří nás celou dobu bavili - tedy do té doby, než jsem začala před nimi mluvit česky a oni zjistili, odkud jsme. Předtím mě hrozně bavilo sledovat, jak se o nejrůznější věci hádali. Připadali jsme si, jako bychom šli do divadla, protože oni nevěděli, že jim rozumíme. Jenže od chvíle, kdy jsem si jich nevšimla a u bazénu jsem česky zavolala na manžela, se najednou začali chovat hrozně slušně a my měli o zábavu méně.
Jinak jste na Maledivách dokázala úplně vypnout a vysadit?
Právě že ne. Já byla tak nastartovaná z té zimy, tak jsem nevydržela třeba dva dny ležet. Manžel mi říkal: Gábino, ty si šílená, co zase děláš? Když viděl, že každý den chodím do fitka, začal chodit taky, protože mu to samozřejmě nedalo. A potom jsme zjistili, že jsem z celé dovolené odpočívala tak dva dny.
Gabriela Koukalová, biatlonistka roku.
Do té další sezony už s vámi nevstoupí vaše velká kamarádka Jitka Landová, která při středečním galavečeru kvůli zdravotním potížím oficiálně - a předčasně - ukončila kariéru. Jak jste její loučení prožívala?
Hrozně mě to mrzí, je to velká škoda. Nemyslela jsem si, že to pro Jíťu vyjde takhle nešťastně už před olympiádou. I pro ní jde o velké zklamání, ale ví, že to nejde jinak. Zdraví máme jenom jedno a je tím nejdůležitějším, co máme. Takže já ji chápu. Říká se, že nikdo není nenahraditelný, ale v tom našem týmu mi bude konkrétně ona moc chybět, protože je mojí kamarádkou od základní školy. Byly jsme spolu na olympiádě v Soči a přispěla strašně moc ke spoustě skvělých výsledků. Vybavuje se mi spousta vzpomínek, třeba jak jsme si došly pro křišťálový glóbus za štafetu. To byl rok, kdy se mi osobně až tolik nedařilo, ale z lidského měřítka šlo asi o nejhezčí sezonu v kariéře.
Co jste pověděla Jitce Landové, když nyní sešla z pódia?
Dala jsem ji svoji cenu a řekla jsem jí: Pro mě jsi letos biatlonistkou roku ty.
