Za cílem v Sestriere jste byl extrémně vyčerpaný. Byla to pro vás nejtěžší etapa tohoto Gira?
Ne, to ne. Ale musel jsem si posledních pět kiláků hrábnout, abych stáhl čas na Kruijswijka, což se mi nakonec podařilo. Poslední tři kilometry jsem na něj najel asi půl minuty, a to mě stálo nějaké síly. Nebyl jsem potom v cíli úplně čerstvý.
Se svojí skupinkou jste v závěru etapy ujížděl jen těsně za růžovým Contadorem.
To byl takový můj hnací motor, že jsme ho viděli před sebou. Ale Alberto měl dneska asi relativně špatný den, Astana ho utrhla na Finestre. Takže dneska dojet Contadora nebyla úplně výhra.
Jak vám „chutnalo“ Finestre?
Zrovna při cestě na start jsem si o něm četl článek a v půlce jsem ho vypnul, protože jsem se začal bát. Není to právě hezký kopec. Absolvujete tam v písku každou zatáčku a v každé serpentině se dostáváte z poprašku, jako kdybyste jeli po pláži. Stojí to víc sil než na normálním asfaltu. A ten kopec je strašně dlouhý, začíná ve výšce 400 metrů a postupně stoupáte až do 2 100. Tělo tu nadmořskou výšku cítí. Nahoře vám potom už kyslík trochu chybí, začnou vás jinak bolet nohy a musíte si rozvrhnout síly, protože jinak vybouchnete.
Když jste potom sjížděl z Finestre do údolí, jak moc jste si uvědomoval, že s Kruijswijkem to může být o vteřinách a že si tempo patrně musíte odtáhnout sám?
Měl jsem ve skupině nejdřív k ruce Mikela Nieveho, ale těch posledních pět kilometrů jsem jel vlastně jakousi časovku. A taková časovka po 3 500 kilometrech dá zabrat, podle toho jsem potom i vypadal. Šlo opravdu o vteřiny. Já úplně viděl, jak přijedu do cíle a tam mi řeknou, že jsem prohrál v celkovém pořadí s Kruijswijkem třeba jen o pět vteřin. Tudíž bych prohrál vlastně o tu 10vteřinovou penalizaci, která vůbec nebyla oprávněná. Tohle mě napadalo v nejhorších myšlenkách. Proto jsem si řekl, že takhle to prostě nebude.
VYČERPÁNÍ ZA CÍLEM. Leopold König za cílem 20. etapy Gira.
S RODIČI. Až do Sestriere dopravázeli Leopolda Königa na Giru i jeho rodiče.
A když jste byl v cíli, na co jste myslel?
Že ty dvě minuty, co jsme ztratili kvůli pádu (ve 13. etapě v Jesolu), mě nakonec stály jen jedno místo. Což není až tak strašné, i když to jedno místo mě nakonec dělí od Top 5, kterou jsem si dal za další postupný cíl na Grand Tour. Ale i přesto jsem se zase zlepšil. Šel jsem do Gira jako domestik Richieho Porta a navíc poté, co jsem neměl nejlepší první část sezony. Proto mohu být nyní spokojený.
Zbývá poslední etapa Turín-Milán. V nedávné minulosti Giro vrcholilo v závěrečný den časovkou. Teď jste rád, že tentokrát je to jinak?
To jsem, ale pořád musíte být opatrní. V Miláně budou záludné okruhy, podobně jako při Tour na Champs Elysées. Tehdy také všichni říkali: Na Champs Elysées oslavujeme - a nakonec tam člověk doslova drtil kosti na kostkách. Tady to bude podobně drsné. Všichni ti sprinteři, co přejeli hory a trpěli v nich, se v Miláně budou snažit vyhrát etapu, a proto ani koncovka poslední etapy nebude jednoduchá. Tak hlavně ať zůstaneme mimo problémy a v klidu ji objedeme.
